Životopis

Gary Cahill se narodil v prosinci roku 1985 v anglickém Sheffieldu. Ve svých 15ti letech se připojil k akademii Aston Villy. Svůj debut si v lize však odbyl v jiném dresu. Na konci roku 2004 byl totiž Gary poslán na hostování do Brunley, kde poprvé okusil chuť ligového utkání v zápase proti Nottinghamu Forest, který Clarets vyhráli 1:0.

Pro tento tým odehrál dalších 32 zápasů ve všech soutěžích. Podával kvalitní výkony a zaslouženě byl zvolen mladíkem roku. Až po tomto ocenění se vrátil zpět do kádru birminghamské Aston Villy, kde si debut odbyl v Ligovém poháru proti Wycombe. Na svůj první zápas v dresu Villy si ale musel počkat až do dubna, kdy nastoupil na hřišti Arsenalu, odkud jeho tým odjížděl s přídělem pěti branek.

Cahill si vedl dobře a své místo si v sestavě držel až do sezóny 2007/2008. Když v tomto ročníku nastoupil pouze dvakrát, rozhodl se odejít na další hostování. Tentokrát zamířil do druholigového Sheffieldu United, v němž odehrál 16 zápasů a připsal si dvě branky.

V lednu 2008 opouští Aston Villu nadobro a za 5 000 000 liber se upisuje Boltonu, kde si ihned získává místo v zadních řadách a postupně se stává oporou klubu a i díky jeho přispění se tým z Reebok Stadium vyhýbá sestupu.

Svými výkony si v roce 2009 vysloužil pozvánku do reprezentace Albionu. Svůj první start v národním týmu si ale připsal až v záři 2010 proti Bulharsku, kde vystřídal zraněného Michaela Dawsona a po boku Johna Terryho dovedl anglický tým k vítězství 4:0. V březnu 2011 odehrál první kompletní zápas v přátelském utkání proti Ghaně a v září vsítil svoji první reprezentační branku Bulharsku, tedy týmu, proti kterému okusil mezinárodní fotbal poprvé.

V sezóně 2010/2011 odehrál v Boltonu pod vedením Owena Coyla 36 ligových zápasů. Už v této sezóně však Gary prohlásil, že svoji smlouvu, která mu končila v roce 2012, neprodlouží. Tím dal jasně najevo, že po třech letech Lancashire opustí.

Ihned se po něm začaly ohlížet špičkové kluby z celé Evropy. Závod o něj nakonec vyhrála londýnský Chelsea, se kterou hned ve své první sezóně dokázal vyhrát FA Cup a poprvé v historii klubu dobyl nejprestižnější evropskou soutěž – Ligu mistrů.

Další dvě sezóny zažil Cahill raketový vzestup. Především svou výkonností ohromoval znalce anglického fotbalu a dováděl je k úžasu. Sezóna 12/13 se nesla spíš ve znamení týmového úspěchu, když Chelsea vyhrála Evropskou ligu. Rok na to však patřil Cahill do základní sestavy Mourinhovy obrany a stal se jedním z nejlepších stoperů ligy. Konkurenta Davida Luize nadobro odsunul do zálohy, v létě jej dokonce klub prodal. I další ročník začal Gary podle očekávání jako člen základu.