Mauricio Pochettino tvrdí, že tým Chelsea je nevyhovující - má pravdu?

Mezitím přišlo strhující, dramatické, energické vítězství nad Manchesterem United na Stamford Bridge, které mohlo těm, kteří nejsou obeznámeni s oblibou Chelsea dávat falešných naděje, připadat jako přelomový moment.

Byla to lákavá výzva proti dalšímu týmu se slavným jménem, který nedosahuje svých historických standardů. Tohle měl být mnohem obyčejnější úkol proti týmu, který s velkou pravděpodobností míří do Championship , a s ním přišel návrat k pravidelnému schématu Chelsea: dvě ztracená vedení, dva inkasované góly a dva ztracené body.

Sheffield United nehrál dobře.

Obranný plán Chrise Wildera zhatilo v 11. minutě komicky špatné bránění rohového kopu, po kterém se Thiago Silva zcela volně rozběhl a střelu Conora Gallaghera uklidil přesně ke vzdálenější tyči branky Iva Grbiče. Domácí publikum strávilo většinu prvního poločasu hlasitým peskováním vlastních hráčů, kteří před a po vyrovnávací brance Jaydena Boglea nechávali lákavé prostory, do nichž Chelsea podnikala protiútoky.
Přesto jim to stačilo, aby se dokázali proti Chelsea vzchopit, a Chelsea vždycky nabídne pomocnou ruku a pomůže padlému soupeři zpět na nohy.

Silva rozvášnil publikum tím, že v pokutovém území přihrál Olimu McBurniemu a málem z toho byl gól pro Bena Breretona Diaze. Gallagher přenechal nabíhajícího Boglea Marcu Cucurellovi, který však náběh vůbec nezachytil. V závěrečných minutách pak přišla série prohraných hlaviček ve vápně, která vyvrcholila sekvenci, v níž se McBurnie dostal k jednoduchému zakončení.

Již sedmý zápas v řadě se inkasovaly alespoň dva góly, naposledy proti týmu, který v této sezóně Premier League vstřelil nejméně branek (30) a zároveň zaznamenal nejméně střel za zápas. Nepomohlo ani to, že Pochettino efektivně přešel na tři vzadu, aby se pokusil ochránit navrátivšího se Silvu, přičemž Cole Palmer byl nasazen na plný úvazek jako č. 10, aby vyhověl Noni Maduekemu na pravé straně a Gallagherovi na levé straně, protože jeho energie je zapotřebí bez ohledu na jeho pozici.

Po remíze s Burnley Pochettino naznačil, že on a jeho trenérský štáb budou muset na své hráče přitvrdit. Tentokrát s minimální jemností naznačil, že Chelsea by možná měla zvážit, zda prostě nekoupit nějaké nové: „Vždy, když přijde konec sezony, musíme analyzovat kádr a to, co nám chybí, a pokusit se doplnit tým o lidi, kteří by byli schopni poskytnout to, co vidíme, abychom se v dalších sezonách zlepšili.“
Pochettino v posledních týdnech o poznání ochotněji upozorňuje na strukturální omezení – nebo jak často říká „okolnosti“ -, kterým v Chelsea čelí, od zdánlivě nekonečné chronické krize zranění, která výrazně omezuje jeho možnosti výběru, až po mentální, fyzické nebo technické limity hráčů, které má zatím k dispozici.

Je naprosto zřejmé, že nevěří, že má potřebné nástroje k tomu, aby odvedl lepší práci, jakkoli je to pro mnoho příznivců hluboce nedostačující.

Na hřišti Bramall Lane nebylo těžké najít důkazy, které by jeho tvrzení podpořily.
Převaha Chelsea v držení míče byla jen zdánlivou kontrolou, kterou rozbíjel každý výbuch fyzické intenzity domácích. Nicolas Jackson byl vepředu většinou naprosto nevýrazný. Palmer a Madueke ožili s míčem, ale bez něj obraně příliš nepomohli.
Gallagher, Enzo Fernandez a Moises Caicedo se dají příliš snadno obejít. Cucurella a Axel Disasi mají nekonzistentní defenzivní koncentraci. Silva a Trevoh Chalobah mohou být fyzicky napadáni, a občas to dělala i zavalitá dvojice McBurnie a Brereton Diaz. Ve hře Djordje Petroviče se stále častěji objevují poziční chyby. Ze střídajících hráčů Chelsea se pozitivně projevil pouze Carney Chukwuemeka.

Pozdní vyrovnání Sheffieldu United se zdálo nevyhnutelné – pouze oni, Burnley a Crystal Palace inkasovali po 76. minutě více gólů v Premier League než Chelsea (17) v sezóně 2023–24.
Klíčovou otázkou je, zda spolusportovní ředitelé Laurence Stewart a Paul Winstanley – a potažmo spolumajitelé Todd Boehly a Clearlake Capital – souhlasí s Pochettinovým tvrzením, že od něj nelze rozumně očekávat, že by si s tím, co má k dispozici, poradil lépe.

Chelsea vstoupila do letošní sezóny s přesvědčením, že má dostatek talentů na to, aby se mohla ucházet o postup do Ligy mistrů, zatímco Pochettino trval na tom, že se nemůže vymlouvat na to, že nevyhrává. „Okolnosti“, které se od té doby odehrály, byly dobře zdokumentovány, ale Stewart a Winstanley se mohou oprávněně divit, proč jejich hlavní trenér nedokáže své hráče důsledně motivovat nebo proč se taktická struktura a vyváženost týmu postupem času zhoršila.
„Když mluvíme o projektech, mluvíme o třech nebo pěti letech,“ dodal Pochettino. Veřejné zpochybňování složení tohoto draze poskládaného týmu – i kdyby měl pravdu – se zdá být riskantním přístupem, pokud chce na Stamford Bridge vydržet dostatečně dlouho, aby ho dotáhl do konce, a to i v létě, kdy by schopnost Chelsea posílit svůj tým na přestupovém trhu mohla být výrazně omezena obavami z dodržování pravidel o zisku a udržitelnosti (PSR).

Snaha o pozdní kvalifikaci do evropských pohárů by všem pomohla k lepšímu pocitu z projektu, ale Pochettinova slova nenabízejí větší důvod k optimismu než remíza se Sheffieldem United.