Další výlet do Wembley, ale tahle Chelsea není seriózní tým

„Podruhé ve Wembley, v Carabao Cupu a FA Cupu,“ řekl po vítězství Chelsea 4:2 nad Leicesterem City. "To je vždycky… když jsem přišel do Anglie, v Southamptonu jsme vždycky říkali: ‚Musíme se dostat do Wembley‘. V Tottenhamu (jsme) říkali: ‚Musíme do Wembley‘.

„A teď se podívejte, za devět měsíců jsme se ve dvou různých soutěžích dostali do Wembley. Musíme si to užívat a musíme si více věřit.“

Během čtvrtfinále FA Cupu, které se ukázalo mnohem dramatičtější a nebezpečnější, než by mělo být, bylo na tribunách jen málo důkazů o obojím.

Chelsea proti největšímu kandidátovi na postup z Championship ukázala příliš mnoho kvality Premier League, než aby se s ní Leicester dokázal vypořádat – ale udělala to způsobem, který podkopal Pochettina a všem připomněl, že v současné podobě se nejedná o seriózní tým.

Leicester hrál na Stamford Bridge příjemně otevřenou hru a poskytl domácím dostatek příležitostí k protiútokům do moře volného prostoru; Marc Cucurella otevřel skóre ve 13. minutě, když přeběhl nejrychleji trasu vápno – vápno, a na zadní tyči přiťukl do prázdné branky nízký centr Jacksona.

Ve 25. minutě Abdul Fatawu zbrkle zfauloval ve vlastním pokutovém území Sterlinga a daroval Chelsea šanci ukončit zápas z penalty. Pochettino nikdy nestanovil hierarchii při zahrávání pokutových kopů, pouze trvá na tom, že hráč, který se cítí nejjistěji, by měl převzít odpovědnost. V říjnu takhle dostal tuto „práci“ Cole Palmer, když kopl penaltu proti Burnley.

Vzhledem k tomu, že Palmer ve své profesionální kariéře ještě žádnou penaltu nepromarnil a v Chelsea se chová jako nejsebevědomější muž, je těžké si představit, jakým argumentem mohl Raheem Sterling získat míč (předchozí kariérní rekord: osm pokusů, čtyři góly) – ale je to starší hráč, přítel a někdo, koho Palmer v Manchesteru City považoval za svého mentora.

K takovým momentům může dojít při absenci jasné struktury. Následná Sterlingova minela ve vápně proměnila to, co mohlo být rutinní domácí výhrou, v pohárovou bitvu v přímém přenosu a osobní psychodrama na nehostinném Stamford Bridge. Pochettinův instinkt chránit oba své hráče poté nebyl překvapivý a chvályhodný, ale skutečnost, že se to stalo, z něj udělala slabocha.

„Dobře víte, že je to Cole (kdo penaltu kope), ale Cole dal míč Raheemovi,“ řekl trenér Chelsea. "Mají spolu velmi dobrý vztah, oba přišli z Manchesteru City, a když si Raheem řekl o míč, aby mohl penaltu kopat, Cole mu ho dal. To není žádný problém. Cole může minout, Raheem může minout.

„Rozhodnutí je na místě a já budu vždy podporovat rozhodnutí svých hráčů na hřišti. Je to o růstu a zrání a já jsem vždycky rád za jejich rozhodnutí.“

Některá další rozhodnutí Chelsea proti Leicesteru se Pochettinovi obhajují ještě hůře; pro každého nezaujatého diváka to byl jeden z nejsrandovnějších (i když zdaleka ne nejhorších) výkonů, které předvedl jakýkoli tým Premier League v poslední době.

Sterling a Mykhailo Mudryk se střídali se střelbou do sebe v pokutovém území Leicesteru. Robert Sanchez se téměř každým dotykem dopouštěl kalamity a jeho postavení bylo diskutabilní, když si Axel Disasi v 51. minutě vstřelil „vlastní gól sezóny“ příliš prudkou zpětnou přihrávkou. To Leicesteru vdechlo naději ještě předtím, než zaznamenal svou jedinou střelu na branku Stephy Mavididi. V 62. minutě skvěle zakroutil míč na zadní a vyrovnal.

O kolektivním duchu tohoto týmu Chelsea není pochyb. Stejně tak jejich schopnost předvádět skvělý a úderný fotbal, jako byla sekvence, která v 73. minutě snížila počet hráčů Leicesteru na 10, nebo dva nádherné góly střídajících hráčů Carneyho Chukwuemeky a Noniho Maduekeho, které v nastaveném čase zlomily odpor Leicestru.

Když pomineme jeden moment, Palmer zůstává radostně netečný k nesmyslům, které se v týmu Chelsea příliš často objevují kolem něj. Jak už se stalo jeho „značkou“, byl to on, kdo poskytl kouzlo v poslední třetině, když to Pochettino nejvíce potřeboval, zdvojnásobil vedení Chelsea na konci poločasu a pak krásně přihrál patou Carneymu na vítězný gól.

Ale za ním a mezi posledními dvěma góly Chelsea opět vybublala toxicita. Sterlinga vypískali poté, co zakončil svůj náběh ve stylu Roberta Carlose obdivuhodně nepovedeným přímým kopem. Pochettino byl napaden skandováním: „Nevíš, co děláš,“ když se rozhodl stáhnout Mudryka místo určeného padoucha ze Stamford Bridge za Chukwuemeku.

„Chceme vytvořit lepší atmosféru, nemůžu lhát,“ přiznal Argentinec.

Je těžké si to představit, když se pohled hráčů a zaměstnanců Chelsea tak zásadně liší od pohledu fanoušků. Po většinu tohoto století byl postup do Wembley považován za prostředek k dosažení cíle, nikoli za cíl samotný. Pochettinovo tvrzení, že účast v semifinále FA Cupu představuje „terno“, pravděpodobně nebude hrát do karet.

Chelsea si zajistila cestu zpět na největší scénu anglického fotbalu. Pochettino má pravdu, když zdůrazňuje, že pro mladý tým to není „nic“ – ale toto vítězství nenabídlo žádný nový důvod věřit, že se jim podaří pomstít mučivou prohru ve finále Carabao Cupu, a žádný nový důvod, proč by se jich měl jejich semifinálový soupeř v FA Cupu, Manchester City, alespoň trochu obávat.