Co stojí za proměnou obrany Chelsea?

Jak jsem již napsal, téma, kterým bych se rád zabýval, je nějaké první hodnocení práce týmu Blues v již druhé sezóně legendy Chelsea u kormidla. Konkrétně se zaměříme na to, jak se jí povedlo vyřešit problém děravé obrany.

Frank Lampard navzdory všem kritikům dokáže naplňovat cíle a úkoly, které si společně s vedením vytyčil. Čtvrté místo v loni – super. S kádrem, jaký jsme měli, jsem to nečekal. Jenže ještě důležitější bylo, jak si Frank dokázal připravit půdu pro sezónu druhou, opět extrémně důležitou. Nepamatuju si, jestli jsme vůbec někdy dokázali takovým způsobem během tří přestupových období překopat kádr a vytvořit naprosto jinou identitu, než kterou měl tým Antonia Conteho nebo Maurizia Sarriho, což jsou 2–3 roky zpátky.

Vedení Premier League udělalo velký kus práce při přípravě na novou sezónu vzhledem ke všemožným opatřením proti koronaviru. Dá se říct, že zatím soutěž probíhá poměrně slibně a profesionálním způsobem. Bylo otázkou, jak dokáže Chelsea navázat na minulou sezónu bez jakékoliv předsezónní přípravy. Úkol to nebyl jistě vůbec snadný, a i proto byl začátek nesmírně náročný. Prozatímních 13 zápasů bychom mohli rozdělit na dvě odlišné poloviny.

V prvních 6 utkáních Blues vyhráli třikrát a inkasovali hned 12 gólů. Dalších 7 utkání bez prohry a jeden! inkasovaný gól. Od zápasu se Southamptonem jako by celý tým prošel obrovskou proměnou.

Co tedy stálo za tak markantní změnou?

Lampard byl kritizován hlavně za příšernou obranu, což si jistě i sám uvědomoval a snažil se tento problém vyřešit. Kritiku schytal i za zápasy se Sevillou a Man United, kdy mu bylo spíláno, že nastolil až příliš taktickou, neodvážnou hru. Jenže když se nad tím zamyslíme, jeho jediným cílem bylo právě vyřešení tohoto asi nejdůležitějšího problému. Frank chtěl konečně vytvořit stabilitu, protože si uvědomoval, že právě ta je jedním z klíčových faktorů úspěšných týmů.

Nová obrana

Na scénu tak přišla pětice Mendy, James, Zouma, Silva, Chilwell. Když si to porovnáme s obranou, jakou jsme měli v posledních letech, už na papíře můžeme cítit kvalitu a stabilitu této skupiny hráčů. Tito borci totiž nejsou skvělí jen individuálně, ale mají zároveň mezi sebou skvělou chemii. V Mendym vedení zdá se konečně nalezlo kvalitního gólmana, James dokázal ze sestavy vytlačit kapitána, Zouma je skála, Thiago přinesl ohromnou dávku kvality a zkušeností a Chilwell konečně vyřešil problém levého beka, který nás trápil, dá se říct, už od sezóny 2014/15, kdy musel na levém beku suplovat Cezar Azpilicueta. Od konce Ashleyho Colea jsme tak neměli dominantního levého beka, což je v moderním fotbale naprosto klíčové.

Překopání obrany nám ukázalo, jak málo možností Lampard měl, když mu byl vyčítán velký počet inkasovaných gólů. S hráči, které měl k dispozici, to zkrátka nebylo příliš možné. Efekt nových hráčů se dostavil takřka okamžitě.

Duo Zouma – Silva

Velkým úkolem pro Franka bylo hlavně najít stoperskou dvojici, která se k sobě bude hodit, bude pevná a bude schopná stabilně hrát zápas co zápas. Získat zadarmo Thiaga Silvu byl tak zkrátka majstrštyk. Jistě již nebude schopný tu odehrát dalších pět sezón a nejspíš tento problém jen oddálil, ukázal nám ovšem, že řešení lze nalézt, pokud se nám podaří najít správného borce.

Kurt Zouma nemá příliš mnoho obdivovatelů a často je argumentováno tím, že bez Silvu by byl daleko slabší, než je. Moje otázka zní, zda by i Thiago nebyl poloviční, když by vedle sebe neměl právě takového hráče, který kolem něj čistí vzduch. Tato dvojice je skvělou kombinací ohromné síly ve vzduchu i na zemi a velké herní inteligence. Práce nohama pro Zoumu asi nikdy nebude dominantní disciplína, ale i od toho tam má schopnějšího kolegu. Jeho přednosti jsou zkrátka jinde a v těch je, podle mého názoru, jedním z nejlepších v lize.

Správná formace

Co nám ukázaly poslední utkání? Že Lampard konečně, zdá se, našel ideální rozestavení s těmi správnými hráči. Formace 4–3–3 s hlouběji položeným štítem se ukázala být skvělým řešením a velmi se těším na její aplikaci proti silnějším soupeřům. Záloha ve složení Havertz-Kanté-Mount je velmi dobře vyvážená a může být ještě lepší, až se jí podaří víc sehrát. Klíčovou roli v tom všem má N´Golo Kanté, který opět ukazuje svou velkou univerzalitu a dokázal se vrátit zpět k defenzivnějším úkolům. Právě tato práce je pro něj jak dělaná. I díky němu má celá obrana za ním daleko méně práce.

Mentalita

Začátek tomu sice úplně nenasvědčoval, teď už však můžeme začít sledovat velký rozdíl v mentalitě oproti loňsku, jak u jednotlivých hráčů, tak i celého týmu.

U jednotlivců se dá ten vývoj sledovat asi nejvíce u Jamese a Mounta. Z prvního jmenovaného se stal nesmírně sebevědomý a ambiciózní stroj, který maká na pravé straně po celý zápas. Jeho vliv na hru je pro nás strašně důležitý. Mason vstupoval do loňské sezóny jako natěšený nováček, který by dal všechno za to, aby mohl hrát v modrém dresu. O rok později je z něj borec, který touží po tom být jedním z lídrů týmu a každému zápasu dává minimálně 100 %.

Co se týče týmu jako celku, tak ten si mnohem více věří, mnohem více touží po tom být hegemonem utkání, mnohem více dokáže projevovat své schopnosti. Pokud se nám bude dařit držet takové série, jakou prožíváme momentálně, určitě si dokáže tento talentovaný tým vytvořit tu pravou vítěznou mentalitu. Krásným příkladem byl poslední zápas proti Sheffieldu, kde i když soupeř šel do vedení, nenechali se Blues rozhodit a okamžitě utkání otočili ve svůj prospěch, což se v loňské sezóně dařilo jen velmi sporadicky.

Nemáme zatím z této sezóny tolik, abychom mohli vydávat nějaké definitivní soudy. Názor vyplývající z tohoto článku je takový, že momentálně není žádný důvod nedůvěřovat práci Franka Lamparda, protože ta jednoduše směřuje zatím správným směrem. Výkonnostní křivka neustále roste nahoru a můžeme jen doufat, že se podaří udržet zdravé a ve formě hrající jádro týmu po většinu sezóny, protože jak se zdá, tak právě absence můžou rozhodovat letošní ročník Premier League.