Aston Villa 0 - 0 Chelsea

Aktualizováno!Henry včera po dlouhodobém zranění nastoupil a tak slečna štěstěna, která je do něj beznadějně zamilovaná (která z nás není), seděla v hledišti Emirates Stadium a na nás se vykašlala aneb Blues to s tím swingem zase přehnali…

Fly me to the moon
Let me play among the stars
Let me see what spring is like
On a-Jupiter and Mars…

Tak přesně takhle začíná velice známá písnička Franka Sinatry „Fly me to the moon“. Říká se, že swingové skladby navozují vánoční atmosféru a Blues se přespolouchali. Sice po vánocích, ale rány na měsíc lítaly jedna báseň!

Nastoupili jsme v ofenzivnější sestavě a hned to bylo znát. Šancí jsme si vytvořili několik (snad každý hráč až na Hilaria vystřelil)a několik i velice pěkných. Rychlý přechod do útoku pomocí Shauna a Kaloua nám nedělal problém.

Fotbal „v prvním patře“ to byl jak vyseknutý. Centry od Blues a Villans lítaly přes celé hřiště a i přes čtyři prohry za sebou se Villans prali jako o čest celé Anglie. Po dlouhé době byli slyšet i naši fanoušci (není divu, na výjezdy japonští turisté nejezdí). Po velice dlouhé době říkám, že se konečně dalo na hru koukat (jsem totiž jedna z těch zvláštních lidí, co má ráda napětí…)

A že mi teda modrý adrenalin běhal v žilách pěkně rychle! Naše největší šance přišla v osmé minutě utkání, kdy Essien jako drak utíkal podle pravé postranní čáry po úžasné krádeži míče a nacentroval před bránu. Tam si naběhl Drogba a naprosto osamocen (v hokeji by se řeklo hra vysokou hokejkou) trefil pravačkou míč, který se od země odrazil těsně nad branku! Prosím povšimněte si, to je skoro naposled, kdy se dozvídáme o pokusu, který skončil těsně nad břevnem…

Hlavně nesmíme zapomenout říci, že Lampard střílel jak zamlada, protože nedával přednost Ballackovi, poněvadž ten tam vůbec nebyl (jeden by se z těch anglických gentlemanů zbláznil)! Po dvacáté minutě už se hra rozběhla pěkně zostra a takhle to vlastně vydrželo až do konce…

Za pískotu domácích fanoušků si Blues vybudovali i tlak, který už jsme dlouho neviděli. Ve třicáté druhé minutě musel střídat Boulahrouz… Ooops! Doufejme, že to není nic vážného… Nastoupil místo něho Gérémi, který se posunul napravo a v tu chvíli jsme v naší obraně viděli chaos jako obvykle. Zasmušilý Terry psal na tribuně smsku (konečně nemá jen tričko, ale bundu, kterou včera oblékl i jinak vždy elegantní Mourinho)…

Rychlé útoky na straně jedné střídali rychlé útoky na straně druhé. A rány létaly také. Ve třicáté páté minutě Drogba vypustil jednu ze svých mnoha střel. Zpracoval míč na prsou a volejem to napálil někam hóóódně daleko (Come on with me, let´s fly let´s fly away… další Sinatrova píseň…). Nervozita stoupala, ale přece jenom více tlačila Chelsea…Co z toho…

Na druhý poločas jsme neposilovali a už ve dvacáté sekundě nahrával před bránu Salou… Hráči Chelsea znovu vyfasovali několik žlutých karet. A dvě skoro zbytečně. Didier Drogba v 48. minutě ji dostal za to, že zase řešil s rozhodčím spor někoho jiného (konkrétně faul Makeleleho).

Za něco, co televizní kamery neukázaly, dostal kartu i Ricky Carvalho. Asi taky za řeči, bylo to po faulu Ashleyho na Agbonlahora v 71. minutě. Mimochodem, Ashley ji údajně dostal taky, taky dost hodně světle žlutá karta…

V 50. minutách Chelsea tlačila ale žádná konkrétní hodně výrazná akce z toho nevyšla. Až na 57. minutu, kdy po rohu Kiralymu ( v opravdu moc pěkných tepláčkách) vypadl míč z rukou a Salou nejdřív míč netrefil a Ferreira okolo něho radši poskakoval jako kozel, než aby se snažil trefit ( i když portugalský folklór je opravdu rozmanitý a čert ví, co to bylo…).

Ale přece Blues byli docela unaveni a Mourinho to chtěl oživit. Poslal na trávník Shevu místo SWP, ale teda… ten to spíše zazdil. Hra najednou zas šla po středu hřiště a krajní obránce nikdo neprohnal. Udýchaný Bouma si asi oddechl, když Wrighty běžel střídat. Ten mu totiž pěkně roztancoval nohy (holandský folklór není tolik rozmanitý).

V 75. minutě se dostalo na hřiště eso dívčích srdcí. Zatímco Ronalda už simulování docela pustilo, Baroše ještě ne. Ale to mu křivdíme, včera spadl asi jen pětkrát zbytečně. Villa Park docela rozbouřil. Za dvě minuty už nám Ridgewell připomněl naši lásku k Johnovi, protože Hilário podskočil centr, když stál přímo za krajním obráncem Villans, který se svou hlavičkou skoro trefil do sítě.

V devadesáté minutě už nám zas všem trnulo a nedokázali jsme uvěřit, že zase jen jeden bod. Gérémi nacentroval a Drogba míč trošku přizvedl a Lampard nepochopitelně přepálil bránu. Zase!!! To byla poslední velká akce… Pak už si jen trenéři potřásli rukama a odešli do šaten.

Poznatek autora: Nechci popudit gunners, že jejich výhra byla nezasloužená, ale Henry je prostě neodolatelný pro nás pro všechny…

ASTON VILLA – CHELSEA 0:0
Branky: -
ŽK: 45. McCann – 48. Makelele, 71. Cole, 71. Carvalho.
Rozhodčí: Phil Dowd

Aston Villa: Király – Mellberg, Cahill, Ridgewell, Bouma – Gardner (27. Osbourne), McCann, Petrov, Davis (75. Baroš) – Agbonlahor, Angel.

Náhradníci: Olejnik – Samuel, Baroš, Hughes, Osbourne.

Chelsea: Hilário – Ferreira, Boulahrouz (34. Geremi), Carvalho, A.Cole – Essien, Makelele, Lampard, Wright-Phillips (66. Ševčenko) – Drogba, Kalou (75. Mikel).

Náhradníci: Hedman – Ševčenko, Mikel, Geremi, Bridge.

Komentáře

reklama
K tomuto článku není možné vkládat komentáře.