Jak se Cole Palmer stal ze školáka superhvězdou - od skauta, který ho našel

„Bylo na něm vidět, že má v sobě něco víc než ostatní kluci,“ vzpomíná Fletcher, dlouholetý skaut Manchesteru City. „Vyčníval jako nejlepší hráč v týmu. Jeho kontrola, ochota dostat se k míči a obejít někoho. Když se na něj dívám po tolika letech, je neuvěřitelné, co dokázal. Je to superhvězda, ne?“

Je to poprvé, co Fletcher veřejně promluvil o své roli v Palmerově příběhu, o hráčově průchodu akademickým systémem City, poté o přestupu do Chelsea loni v létě, o plném uznání v Anglii a o osobní slávě, když byl vyhlášen mladým hráčem roku podle Asociace profesionálních fotbalistů.

„Mám z toho mladého kluka velkou radost,“ říká Fletcher. „Je to jako sledovat jednoho ze starých Brazilců. Jeho sebevědomí, způsob hry, jeho triky. Jde prostě od úspěchu k úspěchu.“

Osmasedmdesátiletý Fletcher už čtvrt století vyhledává talenty City a věnuje nekonečné hodiny postávání na různých postranních čarách v často marné naději, že uvidí další velkou věc.

Většina těchto případů se může jevit jako zbytečná cesta. Ale ti nejlepší skauti se vracejí, protože v jejich oboru je vytrvalost stejně důležitá jako cit pro talent.

Fletcher tedy z vlastní zkušenosti ví, co měl Alex Ferguson na mysli, když bývalý manažer Manchesteru United při vzpomínce na den, kdy objevil školáka Ryana Giggse, ve své autobiografii napsal, že „zlatokop, který prohledal všechny části řeky či hory a pak najednou zjistí, že hledí na nuget, nemůže cítit větší radost než já ten den“.

Fletcher také dokáže ocenit historku, kterou Joe Makin, další z hledačů talentů City, vypráví o tom, jak poprvé uviděl mladého Phila Fodena.

Foden tehdy hrál za tým Reddish Vulcans v juniorské fotbalové lize Východního Manchesteru v kategorii do sedmi let. „Vzpomínám si na jedno z jeho prvních tréninkových sezení,“ řekl Makin letos deníku The Athletic. „Na konci přišel jeden z tatínků. ‚Ten nový kluk s levou nohou‘, řekl, ‚odkud se tu vzal?‘ Dal jsem ruce v modlitebním gestu dohromady, podíval se k nebi a řekl: ‚Nebe‘.“

V Palmerově případě se žádný heuréka moment nekonal. Nepřišel z nebe, ale z Heald Green, předměstí Stockportu, a jeho trenéři si pamatují, že sotva promluvil. Když dal gól (což se stávalo často), jen stál na místě, jako by nevěděl, jak slavit, nebo se cítil příliš nesvůj, než aby to zkusil. Oslava „ Cold Palmer“ přišla až později.

Už v tomto věku však působil dojmem člověka, pro kterého je fotbalová dokonalost normou.

„V té době jsem chodil většinu sobotních dopolední sledovat juniorskou ligu Timperley nebo jiné místní zápasy,“ říká Fletcher. „Hledali jsme tam ty nejlepší kluky. Pak jsme je zvali do rozvojového centra, na které jsem dohlížel ve Woodhouse Parku ve Wythenshawe.

„Měli jsme asi 20 až 30 kluků a ty, kteří ukázali skutečný potenciál, jsme vzali do akademie City. V tu chvíli byla moje práce hotová. Předáte je trenérům akademie a jen jim držíte palce, protože jsou teprve velmi mladí a spousta kluků odpadne.

„Je to (akademie) obrovské místo a na některé kluky je toho příliš. Jiným, jako třeba Coleovi, se v ní dařilo. Někdy jsme museli bojovat o to, abychom kluky dostali do City, protože United byli v té době úspěšní. Ale Cole, přestože byl fanouškem United, chtěl jít do City a užíval si to.

„Vzpomínám si, jak mi Joe říkal: ‚Coleovi se daří, víš‘. Ostatní v City říkali totéž: 'Je to jeden z vašich, že?“. Věděl jsem, že má potenciál. Ale nikdy jsem si nemyslel, že se z něj stane hráč, jakého vidíme dnes.“

Od chvíle, kdy se Palmer loni v létě ve svých 21 letech rozhodl, že je čas zpřetrhat pouta se City Pepa Guardioly, to byl neobyčejný vzestup.

Lituje Guardiola po zralé úvaze ztráty tak vzácného talentu? Žádný jiný hráč v Premier League nedokázal překonat Palmerův celkový počet 33 gólů a asistencí v minulé sezoně. Je prvním hráčem Chelsea od Edena Hazarda v roce 2014, který získal cenu PFA pro mladého hráče roku. A byl také vážným vyzyvatelem Fodena v boji o hlavní cenu.

Poslouchat vyprávění o Palmerově dětství však znamená připomenout si, že stejně jako Foden je jen obyčejný kluk s neobyčejným talentem.

„Je to špičkový kluk, který nikdy nezapomněl, odkud pochází,“ říká o svém bývalém spoluhráči z juniorky City Tyrhys Dolan, útočník Blackburnu Rovers. „Už v šesti letech měl skvělý přehled o hře. Byl to technický hráč.

„První, čeho jsem si všiml, byla jeho schopnost najít si kapsy prostoru a přijmout míč na půlce hřiště. Měl hbité nohy, kontrolu míče, a když udělal ‚zasekávačku‘, nikdo mu v tom nezabránil. Vyvezl míč ven, pak ho zasekl dovnitř a obránci ho nedokázali zastavit.“

Claire Mulliganová, jedna z Palmerových bývalých učitelek na základní škole v Gatley, vzpomíná na chlapce, který „hrál fotbal při každé příležitosti i mimo školu“.

V posledním ročníku v Gatley byl další učitel Jim Prole, oddaný fanoušek City, mezi školní výpravou na pobytový výlet do centra aktivit Kingswood. „Během přestávek hrál pan Prole s chlapci fotbal,“ říká Mulligan. „Ale když přišel Cole, pan Prole se vždycky stáhl o kousek dál. Věděl, že Cole je úplně jiná úroveň fotbalisty.“

Pro doplnění: Palmerovi bylo deset let a ne každý švih levou nohou zasáhl zamýšlený cíl – například když mu při jednom školním zápase odletěla bota a zasáhla do hlavy paní kuchařku. Dodnes se vzpomíná, že Palmer měl totiž kopačky na hřišti často rozvázané.

Při prezentaci absolventů si oblékl sako soukromé školy St Bede's, kam City posílalo své hráče, a přede všemi se postavil a prohlásil, že až vyroste, bude hrát Premier League. V jeho ročence je jako jeho nejoblíbenější píseň uvedena La La La od Naughty Boye. Na otázku „Jednou budu…“ odpověděl nepřekvapivě fotbalistou.

„Ukazuje to, že sny se mohou stát skutečností,“ říká Mulligan.

Fletcher lituje dvou věcí. Jedním z nich je, že Gareth Southgate využil Palmera během letošního letního mistrovství Evropy v Anglii jen střídmě. Palmer je podle něj „příliš dobrý na to, aby nastupoval na pouhých deset minut“.

Druhým problémem je, že na sobě tento hráč neměl odstín světlé modré barvy City, nýbrž tmavší odstín Chelsea, když se obě strany minulý víkend střetly na Stamford Bridge. Fletcher je dlouholetým fanouškem City, a proto je pro něj hořkosladké vidět Palmera excelovat v jiném klubu.

„Co se mi na Coleovi opravdu líbilo, bylo, když se v minulé sezoně hráči Chelsea (Nicolas Jackson a Noni Madueke) dohadovali, kdo bude kopat penaltu,“ říká Fletcher a vzpomíná na výhru 6:0 proti Evertonu na Stamford Bridge. „Byla to ostuda. Cole to všechno kolem sebe nechal plynout. Pak šel za nimi, odstrčil je a penaltu v pohodě proměnil. Nejen jeho nohy jsou výjimečné – i jeho mentalita je perfektní.“

Muž, který zde dnes hovoří, také pomáhal vychovávat kariéry Bena Meeho z Brentfordu, Jamese Tarkowskiho z Evertonu a Joshe Brownhilla z Burnley. Všechny tři doporučil Fletcher do juniorky City, a přestože se nikdo z nich touto cestou neprosadil, všichni se stali profesionály, včetně několika let, kdy všichni hráli za stejný tým Burnley.

„Jsou chvíle, kdy zapnete televizi a vidíte je hrát a říkáte si: ‚No, něco jsem musel udělat dobře‘,“ říká Fletcher.

Nic mu však nedělá větší radost než kariérní dráha hubeného kluka, kterého poprvé viděl hrát za NJ Wythenshawe na starých hřištích Powerleague vedle manchesterského Trafford Centre.

„Zpočátku jsem chodil a všem říkal: ‚Ten můj kluk si vedl dobře‘. Nakonec jsem si řekl: ‚Raději s tím přestanu‘. Abych byl upřímný, asi jsem jednomu nebo dvěma lidem lezl na nervy!

„Ale člověk si někdy nemůže pomoct. Třeba moji vnuci. Moje žena řekne: ' Víte, že váš děda byl skautem Colea Palmera?‚. Myslím, že tomu úplně nevěří – 'Ty jsi to nevěděl, že ne?‘ -, tak prostě řeknu: ‚No, měl jsem s tím něco společného‘.
Jsem velmi hrdý na to, že jsem s ním spojován.“