Letní prodeje Chelsea byly bezprecedentní, ale zlepšila se?

Todd Boehly a Clearlake Capital se zavázali zaplatit za přestupy více než 400 milionů liber (503 milionů dolarů), aby na Stamford Bridge přivedli 12 nových hráčů, a podařilo se jim tak navýšit výdaje i oproti prvním dvěma oknům, během nichž nejednomu expertovi spadla čelist. Představitelé klubu ale chtěli více upozornit na jinou částku: 295 milionů liber.

Tolik Chelsea tvrdí, že v létě získala prodejem hráčů a prostřednictvím částek za hostování, čímž vyrovnala amortizované náklady na přestupy z předchozích dvou oken a vytvořila si prostor pro posílení mladého týmu Mauricia Pochettina o Moisese Caiceda, Romea Laviu, Christophera Nkunku, Nicolase Jacksona a další.

Transfermarkt uvádí neuvěřitelných 25 odchodů z Chelsea v letošním létě, a to jsou započítáni pouze hráči, kteří byli buď v prvním týmu, nebo byli předtím na hostování.

Rozsah odchodů nebyl nic menšího než to, co bylo potřeba po sezóně, v níž se lednové posily nevešly do šatny v Cobhamu a tréninky se dvěma zápasy 11 proti 11 na sousedních hřištích se staly pravidelným jevem. Přesto se jedná o působivý logistický úspěch, a to i pro klub se dvěma sportovními řediteli a majiteli, kteří se nadále aktivně zapojují do jednání o přestupech a smlouvách.

Jak vypadá snaha o prodej z fotbalového a finančního hlediska?

Správně zvážit tuto otázku znamená ponechat stranou skutečnost, že Chelsea prohrála dva z prvních čtyř zápasů Premier League v této sezóně s West Hamem United a Nottinghamem Forest a doma porazila pouze favorita na sestup Luton Town. Je příliš brzy na to, abychom věděli, zda tým, který má Pochettino nyní k dispozici, bude nakonec silnější, nebo slabší než ten, na který v létě 2022 dohlížel Thomas Tuchel.

Existují však i jiná hodnocení, která můžeme nyní rozumně provést. Konkrétně to, jak si Boehly a Clearlake vedli v porovnání se třemi hlavními cíli, které si v tomto okně stanovili: získat finanční prostředky na kompenzaci dalších posil, drasticky zredukovat velikost kádru a snížit mzdové náklady odchodem vysoce vydělávajících hráčů z éry Romana Abramoviče.

Každý prodej je jiný a pod číslem 295 milionů liber se skrývají různé nuance.

Získání 65 milionů liber od Arsenalu za Kaie Havertze lze snadno považovat za výhru, vzhledem k tomu, že Němec nedokázal plně obhájit fanfáry, které provázely jeho příchod na StamfordBridge v roce 2020 – nebo dokonce najít svou nejlepší pozici na hřišti.

Chelsea také vyjednala s Manchesterem United zvýšení z úvodní nabídky 40 milionů liber za Masona Mounta na konečný balík 55 milionů liber s dalšími 5 miliony liber v bonusech. Přesto by nemělo být považováno za nijak zvlášť obtížné získat šťavnatou přestupovou částku za 24letého anglického reprezentanta, který se stal dvakrát hráčem roku vašeho klubu, i když mu zbývá pouze jeden rok do konce smlouvy, která mu vyplácí výrazně méně, než za kolik stojí.

Zajistit dobrou cenu pro hráče, kteří mají takzvané „staré smlouvy“ z Abramovičovy éry, tedy smlouvy s platy vyššími než je tržní hodnota, je větší problém.

V tomto kontextu je získání 25 milionů liber za Matea Kovačiče, přibližně 18 milionů liber za Christiana Pulišiče a 15 milionů liber za Rubena Loftuse-Cheeka rozumné, i když je pravděpodobné, že všichni tři budou v Manchesteru City a AC Milán podávat dobré výkony. Chelsea věří, že všichni tři přistoupili na snížení platu, aby opustili Stamford Bridge, stejně jako Callum Hudson-Odoi, aby dokončil přesun do Nottinghamu Forest na deadlineday.

V případě Pulišiče, Loftuse-Cheeka, Hudsona-Odoie a několika dalších hráčů, kteří odešli v tomto okně, Chelsea také trvala na zahrnutí prodejních doložek, které by jim mohly přinést další příjmy v budoucích letech. Z jedné takové dohody, kterou původně uzavřela Marina Granovskaia, již letos v létě profitovala a z přestupu odchovance Cobhamu Tina Livramenta ze Southamptonu do Newcastlu United za 35 milionů liber si připsala až 15,5 milionu liber.

Nejkontroverznějším aspektem prodejů Chelsea byly transakce, v jejichž rámci Kalidou Koulibaly a Edouard Mendy, dva nechtění hráči prvního týmu bez lukrativních nabídek v Evropě, zamířili do saúdské Pro League. Boehly a Clearlake si jistě více než někteří jejich soupeři uvědomovali možnosti, které nabízí náborová kampaň saúdskoarabského veřejného investičního fondu, a zbavení se Koulibalyho a Mendyho – a jejich platů – za celkem 36 milionů liber udělalo klubu velkou službu.

Další nabídky Romelua Lukakua, Hakima Ziyecha a Pierra-Emericka Aubameyanga se však nikdy neuskutečnily, zatímco Al Ittihad podepsal také N'Golo Kanteho, volného hráče, kterého si Chelsea chtěla udržet. Zranění Francouze od roku 2019 naznačují, že se na této frontě mohli zachránit sami před sebou. Klub následně doplnil svou zálohu několika mladými hráči, které považuje za lepší dlouhodobý přínos.

Některé ošklivější odchody Chelsea naznačují větší ochotu uznat nedostatek tržního vlivu než v minulosti nebo jednoduše uznat vlastní chyby při přestupech.

Nic v její historii nenasvědčuje tomu, že by Granovskaia souhlasila s hostováním Lukakua, Ziyecha nebo Kepy Arrizabalagy za tak skromných podmínek nebo s ukončením smluv Aubameyanga či Tiemoue Bakayoka. Pravděpodobnější je, že by si nový trenér ponechal zklamané hráče, s nimiž by se mohl vypořádat, nebo by došlo na dodatečné prodloužení smluv, aby se zachovala jakási hypotetická „cena“.

Priority Boehlyho a Clearlake byly toto léto velmi odlišné.

Téměř všichni hráči, kteří měli ještě smlouvy sjednané za Abramoviče a Granovskaie, byli buď prodáni, nebo vypůjčeni a v současném kádru jsou pouze tři hráči, kteří mají před sebou poslední dva roky svých stávajících smluv: Thiago Silva, Ian Maatsen a Conor Gallagher.

To je jedna z oblastí, ve které Chelsea ve svém úsilí o prodeji nakonec neuspěla. Celé léto byla otevřená nabídkám na odchovance Cobhamu Gallaghera, Maatsena a Trevoha Chalobaha, ale zájemci se zdráhali splnit jejich představy. Když v den konečného termínu konečně přišly přijatelné nabídky na Maatsena a Chalobaha – od Burnley, respektive Nottinghamu Forest -, přišly od klubů, do kterých hráči neměli zájem přestoupit.

Nyní je úkolem znovu začlenit hráče, kteří si připadají nechtění a nepotřební – v ideálním případě v případě Gallaghera a Maatsena tak, aby souhlasili s podpisem nových smluv – nebo se alespoň dostat do ledna tak, aniž by některým z nich nebo všem rapidně klesla přestupová hodnota kvůli nedostatku herního času.

Prodej všech tří by znamenal ztrátu tří talentovaných domácích fotbalistů a navíc Gallaghera, kterého si Pochettino velmi cení a který v této sezoně nesl kapitánskou pásku. Znamenalo by to také, že by se na příjmech z prodeje vybralo o téměř 100 milionů liber více – všechny by byly v účetnictví zaznamenány jako zisk – a mužstvo by se přiblížilo Pochettinově požadované velikosti.

Chelsea se rozhodla vydat jinou cestouv případě Lewise Halla a půjčila svého Hráče akademie roku do Newcastlu se závazkem koupě za 28 milionů liber plus 7 milionů liber v dalších bonusech.

Tato dohoda byla mezi některými příznivci přijata s pochopitelným zděšením a mohla by se nakonec jevit jako laciná, pokud v St James's Parku naplní svůj potenciál. Byl to však také chytrý způsob, jak zajistit významný výnos za hráče, u něhož bylo nepravděpodobné, že by jeho hodnota v této sezóně vzrostla, kdyby zůstal spíše na okraji Pochettinova výběru. Místo toho jeho prodejní cena půjde na vyrovnání příštího léta části amortizovaných poplatků za již provedené podpisy.

Na webových stránkách Chelsea je na stránce prvního týmu stále 31 hráčů, ačkoli mezi nimi jsou i brankáři z akademie Lucas Bergstrom a Eddie Beach, stejně jako teenager Deivid Washington, který je využíván jako krátkodobámožnost hrotového útočníka, dokud Armando Broja nedokončí své zotavení ze zranění předního zkříženého vazu. Patří sem také Malang Sarr, s nímž se nový trenér Chelsea podle všeho ještě nesetkal a ani o něm neslyšel.

Pochettino před prohrou Chelsea s Forestem připustil, že jeho tým se může ukázat jako příliš velký, jakmile se vrátí většina zraněných hráčů, ale situace se nezdá být zdaleka tak nezvládnutelná jako v druhé polovině minulé sezony. Boehly a Clearlake jsou také přesvědčeni, že se jim podařilo snížit mzdové náklady klubu o desítky milionů, a to i přesto, že využili letních prodejů k udržení neutuchajícího přílivu nových hráčů.

Podle jejich vlastních měřítek bylo tedy toto okno do značné míry úspěšné.

Velkou otázkou, na kterou zatím nikdo nedokáže odpovědět, je, zda z něj Chelsea vyšla s týmem schopným vrátit se k moderním standardům klubu a tedy soupeřit o trofeje, ať už nyní nebo v blízké budoucnosti.