Pohled do historie: Gianfranco Zola

Tento týden tomu bude 25 let, kdy Chelsea uskutečnila jeden z nejlepších přestupů své historie. Gianfranco Zola se přidal k Blues z Italské Parmy. Přinášíme vám pohled do zákulisí, co předcházelo tomuto skvělému přestupu.

Pokud mohou fanoušci Blues děkovat Carlu Ancelottimu za to, že v roce 2010 stál u kormidla týmu Chelsea, který vyhrál domácí double, pak máme ještě více důvodů k uznání, když si uvědomíme jakou roli sehrál při jednom z nejdůležitějších přestupů v naší historii. Když Ancelotti v roce 1996 převzal otěže v Parmě, rozhodl se, že Gianfranco Zola bude nejefektivnější na pravé straně zálohy, nikoliv na svém oblíbeném postu útočníka. Zola s tím zjevně nesouhlasil a tak hledal nové angažmá. A tehdy se ozvala Chelsea.

Na tiskové konferenci při oznámení Zoly bylo rušno

V předchozím roce se ho Blues a Glennu Hoddlovi nepodařilo získat, vyděsila jej cena 10 milionů liber, která při zpětném ohlédnutí vypadá jako výhodná koupě. Neúspěšný začátek sezóny, který následoval po katastrofálním Euru 96 pro Zolu, nabídli Blues druhou šanci.
Tenkrát seděl na lavičce Ruud Gullit a poté, co během svého krátkého působení získal řadu hvězd, mohl přidat třešničku na dortu.
Zde je příběh podpisu smlouvy Zolovými vlastními slovy, který vyprávěl v rámci rozhovoru pro Blue Days.
„Dozvěděl jsem se to až později“ řekl o prvním pokusu Blues podepsat ho v době, kdy byl Hoddle manažerem. „Tehdy jsem to nevěděl. Myslím, že to zkoušeli přes Parmu a klub řekl ne.“

Zola se v roce 1996 upsal Chelsea Ruuda Gullita.

„Pak přišlo Euro 96, Itálii a mně se příliš nedařilo. Moje pověst šla dolů. Také s klubem to nešlo dobře, takže snížili cenu.
Přestup do Chelsea se odehrál poměrně rychle. Mluvil jsem s Robertem Di Matteem a Gianlucou Viallim, kteří už tady byli a hráli jsme spolu v italské reprezentaci, takže mi řekli, jak je dobré hrát za Chelsea a v PremierLeague.
Už jsem měl v hlavě, že bych chtěl zkusit zahraniční angažmá, takže když se mě skutečně přišli zeptat, bylo to během několika dní, jednoho týdne, definitivní.“

Zola věří, že špatné Euro 96 pro Itálii ho učinilo dostupnějším pro Chelsea
Podle Zoly nebylo po zkušenostech z Eura, které se hrálo po celé Anglii, nijak velkou potřebou dát věci zpět do pořádku – místo toho chtěl zkusit něco nového, a to v době, kdy se blížila poslední léta jeho kariéry.
„Na jedné straně jsem chtěl získat zkušenosti ze zahraničí a na druhé straně to bylo opustit Parmu, která se v té době trochu trápila. Bylo to velmi jednoduché: Chtěl jsem se prostě mít dobře a užívat si fotbal. Když mě něco baví a dělám to s úsměvem na tváři, tak se dějí věci.“
„Nebyl tam žádný velký záměr. Chtěl jsem být úspěšný a užívat si to. Později se věci začaly rýsovati, ale moje mentalita byla velmi jednoduchá a bylo dobré vzít tuto novou výzvu.“

Zola na snímku s Alessandrem Del Pierem, dvěma hvězdami italského fotbalu

Nejlepší na tom všem byla asi svoboda, kterou dostal na hřišti i mimo něj. Zolu znali fotbaloví nadšenci – zejména ti, kteří si oblíbili Football Italia, kultovní pořad stanice ChannelFour, který pravidelně vysílal Serii A -, ale do superhvězdy měl daleko.
„Své působení v Itálii jsem si velmi užil a nebýt Serie A, pravděpodobně bych se nikdy nestal hráčem, jakým jsem se byl. Byla tam velká konkurence, velmi silná a to vás dělá lepšími“.
„Dostal jsem se ale do fáze, kdy jsem asi potřeboval trochu víc zábavy. Nejen pořád ten tlak, tlak, tlak. V tomto smyslu byla Anglie ideální. Byla to velmi soutěživá liga a zároveň se tam hráči bavili. To byl jeden z důvodů, proč jsem ji měl opravdu rád, a bavila mě“.
„Na hraní v Itálii bylo mnoho velmi dobrých věcí. Příprava, pozornost věnovaná detailům, pokud jde o jídlo, odpočinek, všechno. Bylo toho hodně. Ale bylo to také velmi, velmi intenzivní“.

Franco přijel do Anglie, aby se bavil, a postaral se o spoustu zábavy i pro diváky.

„Došlo to do extrému, kdy jste se nemohli před zápasem smát, nemohli jste se jít projít do centra, bylo to velmi stresující. Takže když jsem přišel sem do Anglie, užíval jsem si to – bylo to jako vrátit se v čase, kdy jsem hrál fotbal pro zábavu“.
„Ruud byl velmi dobrý manažer. Vybral si mě, ale především mě nechal hrát svobodně. Dovolil mi svobodu na hřišti i v mysli. Tento typ mentality dal také celému týmu. Proto nás všichni velmi oceňovali za styl, kterým jsme se prezentovali“.
„Naučil jsem se být méně vážný a uvolněnější. Když řeknu méně vážný, lidé jsou zmatení – myslí si, že nedáváte pozor. Ke hře jsem se stavěl uvolněněji. Tak z vás vychází to nejlepší.“

Ital vyhrál během svého působení v modrém dresu dva FA Cupy.

„Bylo to jako kouzlo. Hrál jsem ve stavu mysli, kdy jsem si prostě svobodně hrál. Soustředěně, ale svobodně. Fanoušci Chelsea zpívají Carefree a pro mě to byl přesně takový pocit“.
Zola zůstal v Chelsea až do léta 2003 a odehrál 311 zápasů, což byl v té době klubový rekord v počtu odehraných zápasů zahraničním hráčem. 80 gólů tolik nevypovídá o jeho útočné síle. Byl stejně tak dobrým tvůrcem hry a jeho kouzla s míčem u nohy nechávala fanoušky nevěřícně zírat. Byl jedinečný!!!

355 komentářů

Zapojit se do diskuze

Pouze přihlášení uživatelé mohou přidávat nové komentáře.

Přihlašte se, anebo využijte jednu z nabízených metod pro založení uživatelského účtu.

Po kliknutí vám bude načtena neinteraktivní verze komentářů

V této verzi nedochází k automatickému zobrazování nových komentářů či informací o hodnocení ostatních uživatelů.

Doporučujeme povolit Javascript a používat interaktivní výpis.

Pokud se načtení nezdaří, tak stránku obnovte nebo pokračujte na neinteraktivní verzi.

Pouze přihlášení uživatelé mohou přidávat nové komentáře.

Přihlašte se, anebo využijte jednu z nabízených metod pro založení uživatelského účtu.

Celkem 355 komentářů