Nevěřte nikomu, komu je nad třicet

Leckdo si mohl po vítězství Chelsea na půdě Norwiche říci, že se v modré části Londýna začíná psát nová kapitola. Ve skutečnosti je tady však jedna velká etapa, která právě vrcholí a zanedlouho se o ní dozví celý svět.

Chelsea už téměř dekádu dominuje mládežnickému fotbalu v Anglii. Výsledkem je řada trofejí a překonání rekordů legendárních Busby Babes. Ovšem nešlo pouze o úspěchy v rámci ostrovního fotbalu, protože Blues předváděli svou kvalitu i v mládežnické Lize Mistrů. Výsledek? Dva tituly a další dvě finálové účasti – žádný jiný klub nemá v soutěži takové úspěchy, ani Barcelona se svou La Masia.

Jenže představovat si tyto úspěchy jen jako šťastnou shodu okolností, kdy prostě Chelsea vyrostla skvělá generace hráčů, to by byla chyba. Pravda je totiž mnohem složitější, ale pro fanoušky Blues naštěstí také lichotivější. Za vším je totiž více než dekádu trvající tvrdá práce lidí okolo Neila Batha, který je součástí Akademie už od roku 2004 a nenechal zde kámen na kameni.

Když se John Terry loučil se svou kariérou v Chelsea, tak před vyprodaným Stamford Bridge děkoval Romanu Abramovičovi za vše, co pro klub udělal. Nejen, že klub zachránil a investoval miliardy do jeho chodu, ale také věnoval obrovské úsilí tomu, aby Chelsea talenty nejen kupovala, ale také sama vychovávala. Jak zvláštně ale tato slova zněla právě ve chvíli, kdy odcházela legenda klubu a poslední odchovanec, který se v ní do té doby prosadil.

Bylo poměrně snadné být nedůvěřivý k řečem ohledně začleňování mladých hráčů do kádru, když klubu chyběly ony vzory, příklady toho, že je tato cesta správná. Vždyť kdo dnes pamatuje na debut Joshe McEachrana v Lize Mistrů, kdy Carlo Ancelotti mluvil o tom, jak našel skutečný klenot modré Akademie. Co Gael Kakuta, kterému byla prorokována velká budoucnost? Jeffrey Bruma měl být nový John Terry a asi bychom v tomto výčtu mohli pokračovat dlouho. Jenže jak se říká, ukázaná platí a skutečnost byla taková, že Chelsea nedokázala rozvíjet talent svých odchovanců.

Od příchodu Romana Abramoviče prošel A-tým mnoha vzestupy a pády. Turbulentní změny na pozici manažerů nikdy koncepční práci příliš nepřejí, ale je poctivé dodat, že Chelsea i díky svému velmi tvrdému přístupu vůči osobnostem na lavičce vytvořila obraz klubu, který má úspěch a trofeje ve své DNA.

Dlouhé roky se dařilo nefungující začleňování mladíků kompenzovat kvalitou hráčů takzvané staré gardy. Následně nesmírně pomáhal talent hráčů jako byl Juan Mata či Eden Hazard a dalších hráčů, za které však musela Chelsea bohatě zaplatit. Legendy klubu jsou však již pryč, Eden Hazard klub také opustil, nakupovat Chelsea nesmí a posily, které měly týmu pomáhat jsou často buďto úplně nebo téměř na cestě z klubu.

Člověk asi nemusí zákonitě věřit na osud či karmu, aby mu dění v Chelsea nepřišlo jen tak náhodné. Jistě, fráze o tom, že mladí dostanou šanci může z úst vypouštět kdejaký manažer a není třeba jej vždy podezřívat ze lži, ale přeci jen tato slova znějí jinak z úst člověka, který si tímto vším prošel jako mladík.

Možná už jsou to hodně vousaté vzpomínky, když Frank Lampard kouká do minulosti a vidí, jak jej v sále plném fanoušků West Hamu musí jeho strýc hájit a slibovat všem, že tento možná trochu baculatější mladík bude jednou velká hvězda. No, ne všichni Kladiváři mu tehdy věřili a z části měli pravdu. Ve West Hamu Lampard štěstí nenašel, doma byl až v Chelsea. Každopádně Lampard už ví jaké to je, když musíte každý den někoho přesvědčovat o svých kvalitách. A pro mladé hráče je to velká pomoc, když máte oporu v manažerovi. Získat si pak srdce milionů fanoušků už může být otázkou jednoho zápasu.

Proti Norwichi se prosadili dva odchovanci klubu, dva mladí Angličané a byli součástí nejmladší Chelsea za čtvrt století. Ano, výkony Masona Mounta rostou každým zápasem a je skvělým příslibem do budoucna. Jistě, Tammy Abraham už ve své kariéře nasázel 62 branek – to určitě není na 21letého kluka vůbec špatné – a tu zatím poslední, tu kterou daroval svému manažerovi vítězství, vyprodukoval Tammy střelou zpoza pokutového území. Takto branku ještě nikdy předtím nevstřelil! Ale pořád je třeba mít na paměti, že jsou to mladí hráči a konec konců jsou to ti stejní hráči, kteří nedokázali udolat Leicester nebo dopustili ostudnou porážku na Old Trafford. Ale jsou v klubu odmalička a tak dobře vědí, že Chelsea musí vyhrávat.

Co je tím myšleno? V Akademii jsou hráči nuceni překonávat své limity. Pokud hráč přeroste svou věkovou hranici, ihned je konfrontován s hráči o několik let staršími. V období 7 let prohráli v rámci FA Youth Cupu jediný zápas – a to ten ve finále proti Norwichi. V minulé sezóně skončila série pěti titulů v řadě a Chelsea vyřadil Manchester United. Chelsea neměla svůj den a celá Anglie přihlížela tomu, jak končí do té doby nepoznaná série. Za stavu 4:1 pro United se na Old Trafford slavilo a asi nikdo by se nedivil, kdyby se teenageři z Londýna už nevzmohli na odpor. Blues však v posledních deseti minutách svého soupeře zatlačili do úzkých a snížili na 4:3, posledních pět minut bojovali o vyrovnání, ale United si zasloužený postup ubránili. Chelsea nebyla lepším týmem, tato generace nenavázala na generace předchozí, ale přesto byl znát odkaz celé Akademie. Chelsea prostě nesmí dávat kůži lacino. Ano, správně můžete namítnout, že mládežnické zápasy zase tolik lidí nesleduje a co je komu do bezvýznamných trofejí. Klíčové je to, že Blues dokáží v posledních letech generovat nejen dobré fotbalisty, ale hlavně silné osobnosti. A právě síla charakteru a jistá odolnost vůči stresu – který dospělý fotbal zákonitě přináší – dělá ten největší rozdíl.

Současné dění v Chelsea je velkou oslavou toho, co lidé kolem Neila Batha tak pečlivě budovali. Jody Morris je odchovancem Chelsea, s Frankem Lampardem byli také spoluhráči a jak sám Frank Lampard přiznal, už v té době si slíbili, že spolu budou jednou trénovat. Joe Edwards zase zná chod Akademie jako málokdo jiný a především, i on se musel vypracovat a nedostal nic zadarmo. Přesto je třeba zmínit ještě jedno jméno, které už bohužel příliš často nezaznívá, ale v tomto článku by mělo. Dermot Drummy zemřel ve věku 56 let a byl to muž, který fotbalově vedl hráče jako je Lewis Baker, Ruben Loftus-Cheek, Nathan Aké či Andreas Christensen. Dle mnohých to byl člověk, který se velikou měrou zasloužil o to, že Akademie Chelsea je nyní ve světě pojem. Je nesporné, že by ho dění v posledních dnech nesmírně těšilo. Měl by důvod k úsměvům, stejně jako všichni, které zajímá budoucnost modrého klubu.

Je důležité, aby pozitivní atmosféra a radost z toho, že Chelsea po mnoha letech začíná budovat velmi pevné základy nové generace nepřehlušily tu skutečnost, že součástí naší DNA jsou vítězství. Laťka je nastavena vysoko a je to tak správně. Před několika dny opustil klub Zappacosta a Chelsea má tak aktuálně jen jednoho jediné zdravého pravého beka. Důvod? Maximální důvěra ve kvality Jamese Reece. Mladíka, který při své první sezóně mezi dospěláky tak zaujal, že jej ve Wiganu zvolili nejlepším hráčem a při loučení s ním mu dali na ruku kapitánskou pásku. Cesar Azpilicueta už do médií přiznal, že na tréninku hraje pravého stopera, aby po své pravici měl právě Jamese.

Uvidíme, co přinesou následující měsíce a roky, ale Chelsea má všechno potřebné k tomu, aby zase bojovala o trofeje. Zda se toto naplní ukáže až čas, Blues mají před sebou hromadu práce … lidé z Akademie však tu svou odvedli skvěle.

285 komentářů

reklama
Zapojit se do diskuze

Pouze přihlášení uživatelé mohou přidávat nové komentáře.

Přihlašte se, anebo využijte jednu z nabízených metod pro založení uživatelského účtu.

Po kliknutí vám bude načtena neinteraktivní verze komentářů

V této verzi nedochází k automatickému zobrazování nových komentářů či informací o hodnocení ostatních uživatelů.

Doporučujeme povolit Javascript a používat interaktivní výpis.

Pokud se načtení nezdaří, tak stránku obnovte nebo pokračujte na neinteraktivní verzi.

Pouze přihlášení uživatelé mohou přidávat nové komentáře.

Přihlašte se, anebo využijte jednu z nabízených metod pro založení uživatelského účtu.

Celkem 285 komentářů