Očima fanouška: Prostor ke zlepšení

Londýnská Chelsea neprožila vůbec špatný týden. Remíza s Arsenalem sice představovala trochu zklamání, chuť si však svěřenci Antonia Conteho spravili v Ligovém poháru, kde jednoznačně zdolali Nottingham, na což navázali i jednoznačnou výhrou z těžké půdy Stoke City.

Tentokráte se článek nebude týkat jen jednoho duelu, jelikož jsem neměl čas, abych napsal o každém zvlášť, tudíž zde shrnu poznatky ze všech tří zápasů.

Hned duel s Arsenalem solidně rozkryl některé přednosti, kterými současný tým disponuje, zároveň ale také poukázal na slabiny, které se ve hře Chelsea vyskytují. Již minulou sezónu proti nám začala většina soupeřů taktéž využívat formaci s pěti obránci – ať už 3–5–2 či 3–4–3 – a postupem času nám díky tomu sebrali jisté výhody, které jsme měli při hře proti čtyřčlenné defenzivní linii.

Ostatně jak hráči Arsenalu, tak i Stoke byli při defenzivní činnosti a při tlaku na míč značně orientováni na konkrétního hráče. Protože se formace obou týmů v podstatě zrcadlily, měl tak každý fotbalista přímého protivníka, na kterého se mohl navázat. Tenhle fakt je nepříjemný zejména pro naše ofenzivní hráče, kteří tak jen velmi těžko hledají volný prostor mezi liniemi a drtivou většinu přihrávek tak přijímají zády do hry, kdy jsou navíc ještě pod těsným tlakem dotírajících obránců.

Na druhou stranu Antonio Conte své týmy na tenhle styl bránění umí dobře připravit a v naší hře jsou jasně patrné mechanismy, kterými se přes tento presink dá celkem snadno projít. Časté jsou kombinace na jeden dotek po diagonálách – zejména v úvodních 25 minutách proti Arsenalu fungovala tato strategie skvěle, ofenzivní hráči Chelsea se často dokázali zbavit těsného bránění a vytvořit si situaci, kdy přebírali míč čelem do hry a mohli přejít do finální fáze. Typickým příkladem mohou být kombinace, při kterém jde dlouhý míč na Moratu (ideální, pokud je směřován tak, že jej útočník může zpracovat či sklepnout hrudí), načež jej podhrotový hráč podbíhá a dostává se do pozice, kdy mu Španěl může míč přiťuknout. Následně je pak čelem do hry, rychlým pohybem se obvykle zbaví bránícího hráče a může přejít do rychlého brejku. Další příklad může představovat kombinace na pravé straně hřiště, kdy Azpilicueta zahraje kolmý přízemní míč na Williana, který jej šajtlí posune za sebe na Moratu a pokračuje v pohybu do středu pole, Morata míč pod tlakem přidrží a následně jej vrátí křídelnímu hráči, který je znovu rozeběhnutý a čelem do hřiště. Podobné kombinace pak byly v průběhu první půle k vidění ještě v rámci dvojice Pedro – Willian a byly poměrně úspěšné, bohužel jsme z nich nedokázali vytěžit nic výraznějšího.

Pokud je navíc soupeř takto orientován na hráče soupeře a napadá vysoko, má logicky výrazně vytaženou defenzivní linii, které může v případě drobné chyby při posunech obránců úplně chybět zajištění. Nebezpečnou variantu proto představují také dlouhé míče do odkrytého prostoru, které adresuje buď při vyvážení míče Azpilicueta (časté v druhé půli s Arsenalem, kdy se ale s Moratou obránci soupeře dokázali navázat, stejným způsobem si připsal i asistenci na první gól proti Stoke), nebo z prvního doteku Fabregas.

Velký rozdíl je také při budování hry na pravé a levé straně. Důležité jsou především atributy těch postranních stoperů – zatímco Azpilicueta si pod tlakem počíná suverénně, má kvalitní techniku přihrávek a obvykle volí ta správná řešení, to na druhé straně je na Cahillovi znát výrazná nejistota při práci s míčem. Arsenal se nám v průběhu většiny zápasu snažil zamezit v rozehrávání akcích po pravé straně, naopak naši hru směřoval doleva, kde pak vyvíjel značný tlak na Cahilla. Ten si pak ze strachu míč jen málokdy pustil na levou nohu, tudíž většinu akcí rozehrával pravačkou, kdy teda díky vlastnímu postavení stál čelem do středu pole a neměl tak pražádný přehled o dění u levé postranní čáry, což náš přechod vpřed rozhodně komplikovalo. Rüdiger je v tomhle herním aspektu neporovnatelně lepší, na druhou stranu je horší v osobních a vzdušných soubojích, tudíž je potřeba vždy vybrat toho správného hráče s ohledem na soupeře, kterému budeme v daném utkání čelit.

Zároveň mě trochu překvapilo a zaskočilo, že jsme v obou ligových duelech měli pasáže, kdy jsme měli výrazné potíže hru kontrolovat. S Arsenalem se jednalo o posledních 20 minut první půle, se Stoke pak o prakticky celý první poločas a ještě kus poločasu druhého. V těchto momentech mám dojem, že naši hráči začnou trochu panikařit, neuklidní hru trpělivou kombinací, ale pustí se se soupeřem do zběsilé hry nahoru – dolů. Naše přihrávky pak nepostupují po diagonálách (což je výhodnější pro přebírajícího hráče, jelikož je bokem do hry, tudíž má lepší přehled o hře a svůj první dotek může směřovat do volného prostoru, což při přebírání míče zády k brance soupeře prakticky nejde), nýbrž jdou až do příliš do kolma klidně i v momentech, kdy je ofenzivní hráč v nevýhodné pozici (obránce takový pas očekává, je navázán na zádech a připraven vyvinout maximální tlak). Ve výsledku to pak vede k mnoha ztrátám v poměrně nebezpečném prostoru ve středu pole a naše hra pak působí hrozně neurovnaným dojmem.

Pokud bychom se zaměřili na individuální výkony hráčů, vyzdvihnout musím opět Alvara Moratu. Už v utkání s Arsenalem měl vynikajících úvodních 25 minut, kdy snad na hřišti neučinil nic špatně, proti Stoke City zase zazářil hattrickem. Oproti Costovi se jedná o jiný typ forwarda – pokud bych měl oba útočníky krátce charakterizovat, u Diega bych použil slova jako zarputilost a vychytralost, u Alvara zase inteligence a elegance. Dokonce bych si dovolil tvrdit, že pro Conteho je Morata vhodnějším typem útočníka. Je sice pravda, že neodvede tolik fyzické práce jako Diego, jelikož ten se byl schopen s obránci prát, pokopat je a otrávit, na druhou stranu je Alvaro takticky vyspělejším typem fotbalisty, který je schopen přesně plnit pokyny, které po něm italský kouč chce. Což trochu kontrastuje s Costou, u kterého bych si dovolil tvrdit, že se vždy více spoléhal na svůj instinkt.

V pohárovém utkání zaujal také Musonda, který ukázal solidní rychlost a techniku. Nicméně na to, aby mohl hrát větší roli i v Premier League, ještě bude muset zesílit, rozhodně je nutné, aby nabral nějakou tu svalovou hmotu, jinak by měl totiž výrazné potíže v osobních soubojích.

Velkým příslibem je taktéž Christensen, který zatím všechna utkání odehrál s přehledem a grácií. Jedinou výtku bych měl maximálně k rozehrávce, která není vyloženě špatná, jelikož Dán má dobrou techniku a prakticky v ní nechybuje, na druhou stranu je ale i málo agresivní. Hlavně tedy ve srovnání s Luizem, který je schopen občas zahrát parádní dlouhý míč na křídelního obránce, občas úspěšný balón za obranu a někdy se také blýskne ostrou kolmicí na volného hráče mezi liniemi. To je asi jedna z mála věcí, kterou ještě může Christensen vylepšit.

Ve středu každopádně londýnskou Chelsea čeká ostrý test v podobě zápasu s Atlétikem a bude zajímavé sledovat, jak si Blues v konfrontaci s jedním z nejlepších evropských týmů posledních let vlastně povedou.

17 komentářů

reklama
Zapojit se do diskuze

Pouze přihlášení uživatelé mohou přidávat nové komentáře.

Přihlašte se, anebo využijte jednu z nabízených metod pro založení uživatelského účtu.

Po kliknutí vám bude načtena neinteraktivní verze komentářů

V této verzi nedochází k automatickému zobrazování nových komentářů či informací o hodnocení ostatních uživatelů.

Doporučujeme povolit Javascript a používat interaktivní výpis.

Pokud se načtení nezdaří, tak stránku obnovte nebo pokračujte na neinteraktivní verzi.

Pouze přihlášení uživatelé mohou přidávat nové komentáře.

Přihlašte se, anebo využijte jednu z nabízených metod pro založení uživatelského účtu.

Celkem 17 komentářů