Očima fanouška: Vynikající zápas

Šlágr druhého kola nejvyšší anglické soutěže nakonec dopadl lépe pro londýnskou Chelsea, která ve Wembley přehrála rivala z Tottenhamu. Utkání naplnilo vysoká očekávání, oba celky podaly velmi dobrý výkon a vítězství si na své konto mohl připsat kdokoliv.

Antonio Conte to tentokrát se skládáním základní jedenáctky neměl vůbec snadné. Kvůli zranění chyběl Hazard, stoprocentně fit nebyl ani Pedro, karetní trest pak do hry nepustil Fabregase a Cahilla. Zcela připraven nebyl ani Bakayoko, ovšem ten musel odehrát plných 90 minut.

Kvůli těmto absencím lodivod Chelsea vysunul Davida Luize do záložní řady, zatímco jeho místo v srdci stoperské trojice zaujal Christensen. Zároveň také došlo ke změně formace – místo tradičního 3–4–3 hosté nastoupili ve formaci 3–5–2. David Luiz se postavil na místo defenzivního záložníka, napravo od něj operoval v prvních 25 minutách Bakayoko, nalevo Kanté. Oba záložníci si pak kvůli dominanci Dembelého své pozice vyměnili. V útoku posléze operovala dvojice Willian – Morata. Zatímco se španělský reprezentant soustředil výhradně na náběhy za obranu, jeho brazilský kolega operoval na celé šíře hřiště a byl zodpovědný především za zakládání rychlých kontrů. Tottenham vyrukoval s formací 4–3–2–1, kdy střed pole zajišťovala trojice hráčů v podobě Dier, Wanyama a Dembelé.

Chelsea do utkání také vyrukovala s novým formátem rozehrávání útočných akcí, který byl k vidění zejména v první půlhodině, kdy ještě Blues byli schopni míč držet po delší časový úsek na vlastních kopačkách. Oba krajní střední záložníci se v úvodní fázi rozehrávky roztahovali do krajů hřiště a zaujímali tradiční pozice křídelních obránců. Ti se naopak vysunuli až na úroveň defenzivní linie soupeře, čímž v takovou chvíli vytvořili čtyřčlennou ofenzivní lajnu. Vzhledem k agresivnímu a preciznímu presinku Tottenhamu tak bylo cílem hrát okolo tohoto bloku, nikoliv skrz něj. Díky oné čtyřčlenné ofenzivní linii měl pak hráč na lajně větší šanci, že svou diagonálou trefí vlastního spoluhráče, dalším důvodem pro onu změnu rozehrávky pak byla i velmi pravděpodobně prostá kalkulace – ztráta míče na straně hřiště je totiž mnohem méně nebezpečná než ve středu pole.

V defenzivě se hráči Chelsea snažili o maximální možné zahuštění středu pole, což se jim po většinu utkání dařilo poměrně obstojně. Určitých problémů se ale nedokázali vyvarovat. Cílem útočné dvojice v podobě Morata – Willian bylo zamezit soupeřům v defenzivní linii, aby našli volného Wanyamu, který by pak hru mohl tvořit ze středu hřiště. Celý proces obvykle vypadal tak, že jeden z útočníků se vydal napadat středního obránce pod úhlem, kterým blokoval možnou přihrávku na defenzivního záložníka soupeře, zatímco se jeho kolega pomalu přemisťoval do jeho blízkosti, aby jej v případě úspěšné kombinace Spurs stejně mohl dostat pod tlak.

Po většinu první půle byl tento mechanismus úspěšný, navzdory tomu s postupem času se Wanyama dostával častěji k balónu v situacích, kdy nebyl pod tlakem a byl otočený čelem do hry, což je pro tvorbu hry ideální pozice. Spurs se totiž v obranné třetině začalo dařit při překonávaní presinku Chelsea – krajní hráč totiž využil pohybu Eriksena/Alliho, který si sbíhal pro míč, načež ten jej pak následně okamžitě nasměroval k Wanyamovi, který byl v takový moment volný.

V těchto momentech začala mít záložní řada Chelsea problémy – v defenzivní činnosti byly totiž role rozdány poměrně jasně. Všichni tři hráči měli zónově krýt prostor před svou stoperskou trojicí, přičemž Kanté měl za úkol vyvíjet tlak na Diera, Bakayoko na Dembelého a Luiz plnil roli volného hráče, který měl blokovat prostor a uzavírat možné přihrávky na dvojici Eriksen – Alli. Jakmile se ale Wanyama ve středu pole uvolnil, byl náš brazilský štít rozpolcen – zda zůstat v prostoru, nebo vystoupit a dostat protivníka pod tlak. Častěji začal volit onu druhou variantu, kvůli čemu se i začal pohybovat ve větší vzdálenosti od vlastní obrany, což při defenzivní činnosti způsobovalo potíže – Alli a Eriksen najednou měli prostor, kde mohli neobsazeni převzít balón.

Sluší se ještě podotknout, že v úvodní rozehrávce zvolili Spurs podobný model jako Chelsea – Dembelé a Dier si odskakovali po bok stoperů, odkud pak mohli hru řídit, zatímco se krajní obránci vysouvali do vysokých, agresivních pozic. Tahle strategie měla slabinu při rychlé ztrátě míče, jelikož se střední záložníci operující v těchto pozicích nechají snadno strhnout míčem a vydají se jej napadat do středu pole, čímž ale kompletně odkryjí prostor po stranách vlastních stoperů. Krajní obránci jsou v těchto momentech přece jenom disciplinovanější a svou pozici si udrží. V prvních 25 minutách se Chelsea poměrně dařilo míče získávat zhruba uprostřed hřiště, ovšem této slabiny se jí využít naplno nepodařilo – v jedné situaci se Moses dostal za zády všech obránců, bohužel mu Willian nezvládl adresovat přesný míč, místo toho jeho pas na poslední chvíli zachytil Walker.

Ke konci poločasu pak defenzivní hráči Chelsea začali prohrávat své individuální souboje, díky čemu si Tottenham vypracoval několik vážných příležitostí. Řeč je zejména netypicky o Azpilicuetovi, přes kterého Alli několikrát hravě přešel, a o Rüdigerovi, na kterého platil Harry Kane se svou brilantní hrou tělem.

V druhém poločase přidal Tottenham do své hry ještě další způsob přechodu vpřed. V těchto momentech se ofenzivní hráč (Eriksen, Alli) stáhl do hlubších pozic, čímž se sebou vylákal jednoho z krajních stoperů (Azpilicueta, Rüdiger). Odskočený střední záložník (Dier, Dembelé) pak adresovali načechraný oblouček za obranu do uvolněného prostoru, kam si zaběhl Kane, který dokázal míč i navzdory tlaku pokrýt, udržet a rozehrát na své nabíhající spoluhráče.

V podstatě až do 70. minuty měl domácí celek drtivý a souvislý tlak, kdy zakládal jednu akci za druhou, zatímco se jeho protivník nebyl schopný dostat k pořádnému protiútoku. Spurs totiž i přes svou nespornou snahu o vstřelení branky zachovávali velmi dobré poziční postavení svých hráčů, kdy vždy minimálně tři při ztrátě míče zavírali střed pole. Pro Chelsea tak bylo těžké přejít do nějaké kombinace a při dlouhých míčích bylo díky oné trojice uprostřed velmi pravděpodobné, že odražený míč připadne opět domácím.

V 65. minutě sáhl Pochettino ke změně a místo Diera do hry poslal Sona. Došlo i ke změně rozestavení, Tottenham přešel na 4–2–3–1 a prakticky okamžitě přišel o svou kompletní dominanci. Ačkoliv přidal ofenzivního hráče a zvýšil tak svou údernost v okolí vápna, přišel o jednoho z hráčů ve středu pole, díky čemu již nedokázal utkání tak dobře kontrolovat. I díky tomu Chelsea v nějakých 5 minutách od tohoto střídání podnikla dva zajímavé kontry, kdy nejprve Moratovo zakončení stoper Tottenhamu zblokoval, zatímco Willian pak svůj pokus nasměroval do tyče.

Paradoxně jsme tak inkasovali až ve chvíli, kdy jsme již nebyli pod tak markantním tlakem – vítězný gól pak byl velkým dílem štěstí a chyby soupeřova brankáře, nicméně bych rozhodně vyzdvihl mentalitu Alonsa, který i v posledních minutách neváhal a vydal se na zteč branky soupeře.

Nakonec ještě přidám pár poznatků k jednotlivým hráčům – je pro mě opravdovou záhadou, proč jsme nechali odejít Nemanju Matiče. Pokud ještě někdy v této sezóně použijeme formaci 3–5–2, srbský záložník by se opravdu sakra hodil. Výkon Davida Luize sice byl pozitivní, nicméně u něj má člověk zkrátka pokaždé dojem, že zápas hraje spíše intuitivně než takticky, kvůli čemu je náchylný k nejrůznějším chybám. Matič možná nepůsobí tak sexy, nemá takovou techniku a nevykouzlí magické momenty jako náš brazilský reprezentant, navzdory tomu je pro tuto disciplinovanou roli středního záložník naprosto ideální.

Antonio Rüdiger ukázal, že si na Premier League ještě bude nějakou tu dobu zvykat. Své souboje s Harry Kanem nezvládal, dvakrát jej bránil ze špatné strany, navíc byl u anglického forwarda příliš těsně, díky čemu se okolo stopera mohl velmi snadno otočit a dostat se do velmi dobré pozice. Německému reprezentantovi také zatím dělají problémy jednoduché změny směru útočících hráčů – nezvládá především momenty, kdy se ofenzivní hráč vydá do hloubky pole pro přihrávku do nohy, následně ale bleskově svůj pohyb změní, provede otočku a zrealizuje náběh za Rüdigerova záda. V takových chvílích je reakce našeho stopera příliš pomalá a protivník se tak snadno uvolní. Oproti Cahillovi sice působí lépe na míči a rozehrávka mu nedělá takové potíže, na stranu druhou anglický reprezentant takhle velké chyby při bránění rozhodně nedělá. Útočníky soupeře sice nechce konfrontovat, jakmile jsou v pohybu k naší brance, proto před nimi pasivně couvá, na druhou stranu takovéto hrubky v prosté technice bránění u něj neuvidíte.

Pokud bychom nebrali v úvahu žádný kontext, podal Bakayoko průměrný výkon. Jestliže ale přihlédneme k tomu, že k zápasu nebyl plně připraven, byl to pro něj debut v nové soutěži a postavil se jednomu z nejlepších celků Anglie, který navíc vyniká bláznivým presinkem, kvůli kterému nemají zejména středoví hráči vůbec žádný čas, pak si jistě zaslouží pochvalu. Neuvedl se vůbec špatně, a ačkoliv jeho výkon měl kaňky – například zbytečné fauly v okolí vlastního pokutového území – tak jasně naznačil, že je, nač se těšit.

947 komentářů

reklama
Zapojit se do diskuze

Pouze přihlášení uživatelé mohou přidávat nové komentáře.

Přihlašte se, anebo využijte jednu z nabízených metod pro založení uživatelského účtu.

Po kliknutí vám bude načtena neinteraktivní verze komentářů

V této verzi nedochází k automatickému zobrazování nových komentářů či informací o hodnocení ostatních uživatelů.

Doporučujeme povolit Javascript a používat interaktivní výpis.

Pokud se načtení nezdaří, tak stránku obnovte nebo pokračujte na neinteraktivní verzi.

Pouze přihlášení uživatelé mohou přidávat nové komentáře.

Přihlašte se, anebo využijte jednu z nabízených metod pro založení uživatelského účtu.

Celkem 947 komentářů