Očima fanouška: Rozporuplné září

Antonio Conte se svou zářijovou bilancí jistě spokojený nebude – Chelsea se sice podařilo postoupit v ligovém poháru, v Premier League ale v celém měsíci nezaznamenala jedinou výhru, místo toho si na své konto připsala dvě prohry a jednu remízu. Výhra na půdě Hullu z prvního říjnového víkendu pak dojem úplně nenapraví.

Po velmi dobrém srpnu a zejména zápasu s Burnley, kde byla v praxi perfektně vidět herní filozofie italského lodivoda Chelsea, jsme se v září dozvěděli informace z trochu jiného soudku – především pak o určitých limitech, které současní hráči bohužel mají.

Objevit jsme také mohli určité systémové nedostatky – jejich přítomnost ale není velkým překvapením, jelikož se Conte snaží implementovat prvky, které předchozí manažeři příliš nevyužívali.

Systémové problémy

V utkání s Liverpoolem i Arsenalem jsme měli velké problémy s přechodem do aktivního presinku. Zatím je poměrně obvyklé, že se při delších pasážích bez míče zatáhneme do středního či hlubokého bloku, kde čekáme, až soupeř zahájí své ofenzivní snažení. V obou zmíněných střetnutích s kvalitními celky jsme se však nechali zatlačit příliš hluboko, ani na vlastní polovině jsme nevyvíjeli velký tlak na míč, a i když jsme jej vybojovali, měli jsme v ofenzivním postavení pouze izolovaného Costu, tudíž bylo extrémně snadné takový protiútok zastavit.

Doposud jsme ve formaci 4–5–1 využívali jediný a poměrně jednoduchý mechanismus, pomocí kterého jsme přešli do aktivnějšího napadání. Obvykle se po zpětné přihrávce protivníka vysunul Oscar, který začal společně s Costou napadat obrannou linii. Jenže někdy se zbytek týmu nepřipojil vůbec, v jiných případech byla zase reakce ostatních příliš pomalá, tudíž pak soupeř neměl velké problémy, aby si s tímto zvýšeným tlakem nějakým způsobem poradil.

Určité rezervy jsme vykazovali i v poziční disciplíně. Zejména v duelu s Liverpoolem se nám po přechodu na 4–4–2 v druhé půli stávalo, že střed pole zajišťovali po ztrátě míče pouze dva hráči. To je problém, poněvadž k tomu, aby ona formace byla stabilní, je potřeba, aby tato místa zajišťovali alespoň tři fotbalisté (například oba záložníci a krajní obránce z druhé strany, případně střední záložník a oba krajní obránci atp.). V opačném případě je pak pro soupeře docela snadné zahájit rychlý protiútok, protože má k dispozici otevřená místa a soupeř není připraven k efektivnímu represinku.

To je ostatně další novinka, kterou s sebou Antonio Conte přinesl. Pod Benitezem, Mourinhem i Hiddinkem bývalo obvyklé, že jsme se po ztrátě míče snažili okamžitě zatáhnout do defenzivního postavení. Samozřejmě byla občas k vidění snaha například dvou hráčů o okamžité získání míče, nicméně se jednalo spíše o izolované pokusy, zbytek týmu se snažil okamžitě zajistit proti případnému kontru. Antonio Conte po svých svěřencích chce přesný opak – aby ihned po ztrátě balónu soupeři zmenšili manévrovací prostor, vydali se jej napadat a vybojovali si tak míč zpět na své kopačky. Pokud je tato strategie vykonávána efektivně, nese s sebou podstatné výhody – zaprvé svého soupeře uzamknete v okolí vlastní šestnáctky a dostanete jej pod pořádný tlak. Zároveň také získáte míč ve značné blízkosti branky soupeře, tudíž pak musíte jednak překonat méně bránících hráčů, kteří navíc s největší pravděpodobností nejsou v úplně nejlepším defenzivním postavení (proto je dle Kloppa presink tím nejlepším možným playmakerem).

Samozřejmě má i své neduhy – jakmile je totiž ona snaha o okamžité získání míče neúspěšná, otevírá se možnost k velmi nadějnému rychlému protiútoku, jelikož se spousta hráčů nachází před balónem (viz třetí branka Arsenalu). Je proto extrémně důležité, aby hráči velmi rychle reagovali na ztrátu míče a netrvalo jim dlouho, než začnou soupeře napadat. Zároveň je také nutné, aby v případě neúspěšné snahy hráči nezůstali stát a nevypadli ze hry, nýbrž aby zařadili zpátečku a rychle se snažili opět dostat za míč.

V duelech s Leicesterem a Arsenalem jsme ovšem v tomhle ohledu měli výrazné nedostatky – někteří naši hráči si totiž kvůli rychlostním nedostatkům od svých soupeřů drželi odstup, jenže právě tahle mezera pak neumožnila efektivní represink, celá formace týmu nebyla kompaktní a protivník tak mohl relativně snadno přejít do rychlého kontru.

Formace 3–4–3

Kvůli velkému množství inkasovaných branek se Antonio Conte pro poslední ligový duel rozhodl změnit formaci na 3–4–3. Chelsea tak po poměrně dlouhé době nastoupila v systému se třemi obránci.

Tento experiment nedopadl vůbec špatně – je sice potřeba brát v potaz, že proti nám stál jen soupeř úrovně Hullu, navzdory tomu byl především výkon v druhé půli veskrze pozitivní.

Patrné bylo, že jsme měli rozhodně lepší přechod z defenzivního bloku do aktivního presinku, než jak tomu doposud bylo v jiném rozestavení (hlavně ve 4–5–1). Oba ofenzivní hráči (Hazard, Willian) se bez míče pohybovali ve středu pole, který tím zhušťovali, a Hull tak byl nucen své útoky konstruovat převážně po stranách, kde je soupeře jednodušší izolovat. Při zahájení aktivního napadání zaujímali výhodná postavení mezi stoperem a krajním obráncem soupeře – pokud tedy hráč Hullu chtěl rozehrát na krajního beka, často tak byl donucen použít přihrávku vzduchem. Ta má ale jednu ukrutnou nevýhodu – přijímající hráč stráví delší čas zpracováním, které je navíc neporovnatelně těžší než při pasu po zemi. Křídelní bek díky tomu měl dostatek času, aby z obranné řady vystoupil a včas se dostal právě ke krajnímu obránci soupeře.

Je nutné ale uznat, že drobné chyby bychom určitě našli – občas byla ona reakce křídelních obránců příliš pomalá, tudíž měl hráč soupeře až zbytečně moc času. Obvykle se to stávalo po rychlém otočení hry, kdy bylo potřeba, aby Alonso nebo Moses okamžitě vysprintovali proti hráči s míčem a nedopřáli mu tak zbytečně moc času. V takových momentech byl u postranní čáry vidět zběsile gestikulující Conte, kterému se něco takového pranic nelíbilo.

Naše ofenzivní organizace ovšem trochu utrpěla, jelikož jsme tentokrát vytvářeli souboje 1 na 1 pro Mosese a Alonso, nikoliv pro Hazarda a Williana. První dvojice je logicky v takových soubojích horší, tudíž tím utrpěla i kvalita hry v poslední třetině hřiště. Pravdou je, že se takhle mohl Hazard s Willianem pohybovat mezi liniemi, odkud mohli být pro soupeře dost nebezpeční, nicméně v první půli nezaujímali vůbec výhodné pozice a bylo extrémně těžké je jakoukoliv kolmicí v takových prostorech najít. Ve druhém poločase přišlo v tomhle ohledu zlepšení, nicméně i tak stále je na čem pracovat.

Závěr

Stejně jako jsme po povedeném srpnu nesměli podlehnout přílišné euforii, nesmíme ani po nepřesvědčivém září přehnaně panikařit. V duelech se silnějšími celky jsme sice dopadli špatně, navzdory tomu ony slabší mančafty zatím dokážeme pravidelně přehrávat, což je například oproti loňské sezóně rozhodně posun. A s přibývajícím časem, který Antonio Conte u mužstva stráví, se snad hráči na jeho fotbalovou filozofii adaptují ještě lépe.

28 komentářů

reklama
Zapojit se do diskuze

Pouze přihlášení uživatelé mohou přidávat nové komentáře.

Přihlašte se, anebo využijte jednu z nabízených metod pro založení uživatelského účtu.

Po kliknutí vám bude načtena neinteraktivní verze komentářů

V této verzi nedochází k automatickému zobrazování nových komentářů či informací o hodnocení ostatních uživatelů.

Doporučujeme povolit Javascript a používat interaktivní výpis.

Pokud se načtení nezdaří, tak stránku obnovte nebo pokračujte na neinteraktivní verzi.

Pouze přihlášení uživatelé mohou přidávat nové komentáře.

Přihlašte se, anebo využijte jednu z nabízených metod pro založení uživatelského účtu.

Celkem 28 komentářů