Paulo Ferreira
| Celé jméno: | Paulo Renato Rebocho Ferreira |
|---|---|
| Datum narození: | 18. ledna 1979 |
| Místo narození: | Cascais, Portugalsko |
| Výška: | 183 cm |
| Váha: | 76 kg |
| Pozice: | Obránce |
| Číslo dresu: | 19 |
| Debut: | 15. srpna 2004 - Manchester United |
| Předchozí kluby: | Estoril, Vitoria Setubal, FC Porto |
| Přestupní částka: | 13,2 milionu liber |
| V klubu od: | 6. 1. 2004 |
| Smlouva do: | 6. 1. 2013 |
Životopis
Paulo Renato Rebocho Ferreira - neviditelný, ale přesto skvělý hráč. Alespoň to o něm prohlásil José Mourinho. Charizmatický kouč přesněji řekl - "Ferreira nikdy nebude vyhlášen nejlepším mužem zápasu, ale za svůj výkon si vždy zaslouží alespoň známku 7/10." Paulo načal svou kariéru ve 2. portugalské lize, kde oblékal dres týmu DG Estoril Praia. Na začátku sezóny 2001/02 se pak stěhoval do Vitoria Setubal.
Ve Vitorii však vydržel jen jeden rok, díky jeho skvělým výkonům si ho totiž všimlo FC Porto
a další přestup byl na světě. Mourinho jej poté "předělal" - z pravého záložníka na obránce. Nový bek pomohl Portu k výhře v lize i ligovém poháru a docela úspěšné cestě Pohárem UEFA. V ročníku 2003/04 už byl Ferreira neodmyslitelnou součástí týmu. Vyjma obhajoby titulu si však Porto připsalo velice překvapivé vítězství v Lize Mistrů - Paulo nevynechal ani zápas a odehrál každičkou minutu této soutěže!
V létě roku 2004 se kouč Mourinho stěhoval do Londýna a Ferreira jej samozřejmě následoval. Stačilo, aby Abramovič zaplatil 13,2 milionů liber a tranferu nic nebránilo. Hned první rok se Portugalec uvedl skvěle, odehrál 29 ligových utkání, načež se však zranil, čímž pro něj sezóna skončila. Dobrou formu si přenesl i do dalšího ročníku, ve kterém vstřelil i svůj první gól v dresu Blues - ve 4. kole FA Cupu proti Colchesteru City.
Ačkoliv měl Ferreira plnou podporu trenéra, v sezóně 2006/07 už se mu tolik nedařilo a jeho místo často zastával Khalid Boulahrouz či Geremi Njitap. Později na pravém kraji obrany zaskoval i Lassana Diarra. Navzdory všem těmto nepříjemnostem odehrál Ferreira celé vítězné utkání FA Cupu, ve kterém Chelsea porazila Manchester United 1:0.
Další rok se Paulova forma příliš nezlepšila a na jeho místě se tak objevoval univerzál Michael Essien či nová posila Juliano Belletti. Oba zmínění hráči byli totiž v porovnání s Ferreirou mnohem útočněji naladění, což se od krajních obranců očekávalo. Ferreira byl sice jistý vzadu, ale jeho podpora ofenzívy? Ta byla bídná.
Přes všechny nepříjemnosti v únoru 2008 podepsal pětiletý kontrakt, který jej na Stamford Bridge udrží až do roku 2013. Po příchodu krajana Deca udělal gentlemanské gesto, když bývalému hráči Barcelony přenechal své číslo 20 a na dres si nechal dát cifru 19. Poslední den přestupového období, tedy 1. září, byl spojován s odchodem do West Hamu United, nakonec se však tyto spekulace nevyplnily.
Pod Luizem Felipem Scolarim se mu příliš nedařilo prosadit se přes vynikajícího Bosingwu, k tomu přišla další rána - vážné zranění kolene. Když se Paulo zotavil, už byl u kormidla Carlo Ancelotti a tomu chvilku trvalo, než se přesvědčil o Paulových schopnostech.
Pod italským trenérem Paulo plní roli hráče, který do ideální sestavy sice nepatří, ale díky své vyrovnanosti výkonů a schopnosti zahrát na obou krajích obrany je užitečným členem týmu, který dostane šanci nasbírat v sezóně slušnou porci zápasů.
V portugalské reprezentaci do 21 let odehrál 27 utkání, po překonání věkové hranice byl povolán do seniorského týmu. Na EURU 2004 nastoupil do úvodního utkání, po nedobrém výkonu jej však po zbytek turnaje nahradil Miguel. Na finálové utkání se však Miguel zranil, a tak se Paulo účastnil dalšího zápasu, které Portugalci prohráli s Řeckem. Byl také stabilní součástí týmu na MS 2006, EURO 2008 a MS 2010.
