Eidur Gudjohnsen

Celé jméno: Eidur Gujohnsen
Datum narození: 15. září 1978 (38 let)
Místo narození: Rejkjavík, Island
Odehraných zápasů: 263
Vstřelených branek: 78

Krásný příklad hráče, který pozici v týmu neztratil ani po příchodu Romana Abramoviče. Milionové posily ho zprvu nezlomily a islandský útočník či ofenzivní záložník se stal důležitou postavou v časech před a v době dvou po sobě jdoucích titulů Premier League. Nakonec však i on padl za oběť mocnému rozhazování… Posledním náhradníkem Nejlepší sestavy Chelsea od roku 1992 po současnost je Eidur Gudjohnsen.

Že z něj bude velký fotbalista bylo prakticky jasné už v jeho raném věku. Od malička mu to s míčem šlo znamenitě a není tak divu, že ze sopečného hnízda vyletěl už jako teenager. Ještě předtím ovšem dosáhl velkého mezníku, když v pouhých 14 letech navlékl dres reprezentace Islandu do 17 let. A v nastoleném trendu pokračoval i později, už jako 16letý se totiž stal členem islandské jedenadvacítky a za rok a půl debutoval i v A týmu.

A právě k seniorské reprezentaci se ve spojení se jménem Gudjohnsen váže zajímavý příběh. 24.dubna 1996 vstoupil společně se svým otcem do historii. V přátelském utkání v Estonsku totiž otec Arnór nastoupil v základní sestavě a ve druhé půli ho vystřídal, kdo jiný, jeho syn Eidur. Střídání stráží v nejfotbalovějším islandském rodu jak se patří.

Epizoda v Nizozemsku a hurá do země fotbalu

V té době už byl mladší z Gudjohnsenů hráčem PSV Eindhoven, kde měl společně s jeho vrstevníkem Ronaldem vytvořit úderné ofenzivní duo. Záměr nizozemských manažerů a i samotného hráče ovšem zhatilo ošklivé zranění kotníku, jež si přivodil v utkání za islandskou „osmnáctku“. Za Eindhoven tak v první sezoně odehrál jen 13 utkání, v nichž vstřelil tři branky. Když pak v ročníku 1996/97 nenastoupil ani k jedinému zápasu, byl propuštěn zpět do hlavního města své vlasti. V Rejkjavíku odkroutil rok už před holandským působením, o návratu ztraceného syna se však hovořit nedá, jelikož dres Valuru zpřed tří let vyměnil za klubové barvy rivala KR Rejkjavík.

Jakmile se dostal zpět do ideální herní i fyzické pohody, znovu měnil klub i zemi. Do tajů kolébky fotbalu ho zasvětil druholigový Bolton Wanderers. U Trotters strávil dvě sezony a především v té druhé se stal velkou osobností týmu, jež jak v FA Cupu, tak i ligovém poháru dokráčel až do semifinále. V honbě za Premier League nicméně v nejdůležitějších momentech, totiž play-off Championship, však být nápomocen kvůli zranění z prvního semifinálového klání finálových bojů o nejvyšší soutěž nemohl.

I přesto zaujal londýnskou Chesea, která právě procházela období hojného utrácení, a přesto, že finančními prostředky příliš neoplývala, nebála se za talentovaného Islanďana zaplatit 4 miliony liber. Právě toto období mělo za důsledek obrovské ekonomické problémy klubu a tím pádem i příchod ruského oligarchy Romana Abramoviče do klubu. Ale zpět ke Gudjohnsenovi.

Hasselbainkův „wingman“

Od sezony 2000/01 se tedy stal hráčem Blues, stejně jako Jimmy Floyd Hasselbaink s nímž vytvořil perfektní útočné duo. Hasselbaink jako hlavní zakončovatel, Gudjohnsen coby „second striker“, jehož hlavní úlohou bylo holandskému kanonýrovi branky připravovat, za což hovoří i statistika, která mu připisuje v průběhu působení v Chelsea úžasných 60 asistencí. I přesto nastřílel ve všech soutěžích za první dva roky 36 gólů a podíl má i na skvělých 54 z kopačky Hasselbainka.

Především druhá sezona, tedy 2001/02 byla z pohledu dvojice i celé Chelsea povedená. Jimmy 29 branek, Eidur 23 a finále FA Cupu byl rozhodně důvod ke spokojenosti. Gudjohnsen navíc dokázal zdánlivě nemožné – vyřadit ze sestavy miláčka fanoušků a ikonu celé Chelsea Gianfranca Zolu.

2003 byl pro Chelsea rokem změn. Příchod Romana Abramoviče, s ním spousta peněz a s nimi spojené zvučné a hvězdné posily. Blonďatý seveřan však spolu s parťákem Hasselbainkem dvojici forvardů za bezmála 40 milionů liber – Mutua s Crespem, do sestavy příliš nepustili a nezlomil ho ani příchod Kežmana o rok později, jen Drogba vystřídal stárnoucího Nizozemce.

Změny však nepřicházely jen personální. José Mourinho přinesl do klubu novou filozofii a hru na jednoho útočníka, jímž byl Didier Drogba, do té doby rekordní posila Chelsea. Z Gudjohnsena se tak stal ofenzivní univerzál. Chvíli hrál podhrotového hráče, chvíli křídlo, chvíli v útoku, párkrát si zahrál i středního záložníka. Zkrátka, kde bylo potřeba tam nastoupil. To ovšem znamenalo i nevděčnou pozici hráče sice důležitého pro tým, avšak bez jistoty základní sestavy.

V rámci mohutného utrácení, na jehož bedra bylo během prvních čtyř let pod Abramovičovou vládou naloženo ohromných 458 milionů liber (transfermarkt­.co.uk) přišli před sezonou 2006/07 na západ Londýna mimo jiné i Andrej Ševčenko, Salomon Kalou, Michael Ballack a John Obi Mikel, což mělo výrazný dopad na Gudjohnsenovy šance prosadit se. Není tak divu, že se začalo hojně spekulovat o hráčově budoucnosti. Zájem o jeho služby pak měl například Real Madrid nebo Manchester United, islandský fotbalista nakonec zvolil Barcelonu, která za něj Chelsea zaplatila 8 milionů liber. Z modrého klubu tak odešel po šesti krásných letech, během nichž získal dva tituly pro vítěze Premier League a jednou zvedl nad hlavu i Carling Cup.

Sezona snů v Barceloně a přes Monaco zpátky do Anglie

V katalánském velkoklubu se i přes velkou konkurenci prosadil, v každé ze tří sezon odkroutil přes 30 duelů, v první sezoně dokonce k 40 zápasům přidal 12 branek. Nejraději bude on i fanoušci Barcy vzpomínat na historický ročník 2008/09. Pod vedením nového kouče Pepa Guardioly tým okolo Lionela Messiho opanoval nejen Španělskou půdu, nejen Evropská fotbalová kolbiště, ale dokonce triumfoval i ve světě. Suma sumárum v jediné sezoně zvedl nad hlavu šest trofejí – Primera Division, Copa del Rey (španělský pohár), španělský superpohár, Liga mistrů, evropský superpohár a mistrovství světa klubů.

Gudjohnsena po třech letech potkala stejná situace jako onehdy v Chelsea. Šestice Lionel Messi, Zlatan Ibrahimović, Thierry Henry, Pedro, Bojan Krkić a Andrés Iniesta představovala přílišnou konkurenci a otec tří dětí raději zvolil změnu. Hozenou rukavici od knížecího klubu AS Monaco zvedl a upsal se mu na dva roky.

Vydržel tam ovšem jen půl roku a putoval na hostování zpět do Londýna. Do konce sezony si ho vyhlédl manažer Tottenhamu Harry Redknapp, Gudjohnsen se mu však odvděčil jen dvěma góly ve 14 utkáních. I přesto se do něj zahledělo Stoke City, z Monaka ho přivedlo na přestup a podepsalo s ním jednoletou smlouvu. Ukázalo se ovšem, že šéf Stoke Tony Pulis neměl příliš šťastnou ruku. Gudjohnsen dlouho doháněl kondiční deficit a ani poté se neprosadil. Naskočil jen do pěti zápasů a do všech navíc jen z lavičky. V lednu 2011 tak zkoušel prorazit ve Fulhamu, kam odešel na půlroční hostování.

Ani zde však nenavázal na výkony z Chelsea nebo z úvodu angažmá v Barceloně a za 10 klání ani jednou nerozvlnil síť. Jelikož s ním Stoke smlouvu neprodloužilo a dosud se nenašel jediný vážný zájemce o jeho služby, je momentálně dvaatřicetiletý fotbalista bez angažmá. Dost možná tak zamíří zpátky domů, na ostrov Island, a zakončí kariéru v jednom z klubů, za něž v mládí nastupoval. V Chelsea po něm však zůstane na vždy nesmazatelná stopa.

Sympaťákem ze země sopek rubrika Nejlepší sestava Chelsea od roku 1992 po současnost končí. Věřím, že svůj úkol, tedy přiblížit Vám, fanouškům klubu z nejmodřejších, kariéry největších legend novodobé historie klubu, splnila a budete se k ní v budoucnu při vzpomínkách třeba i vracet.