Michael Essien

Celé jméno: Michael Essien
Přezdívka: The Bison
Datum narození: 3. prosince 1982 (34 let)
Místo narození: Accra, Ghana

Kaká, Cristiano Ronaldo nebo Messi. Velká jména, nezměrné kvality a spousta úspěchů, jak na poli týmovém, tak individuálním. S výjimkou poslední položky je na tom stejně ghanský univerzál, fotbalista, který může bez potíží zaskočit na šesti postech v sestavě a na každé z nich předvede výkon světové extratřídy. Nenahraditelný, nedocenitelný, přesto však nedoceněný. Bizon z afrických stepí Michael Essien.

Malý Michael poprvé spatřil světlo světa v Accře, hlavním městě Ghany, třetího prosluněného prosince rodičům Abě Gyandoh a Jamesu Essienovi. Syn odmalička kopal do míče a po vychození St Augustine College se připojil k organizovanému fotbalovému klubu Liberty Professionals FC. Do povědomí evropských skautů se dostal na světovém šampionátu do 17 let v Novém Zélandu, kde „Černé hvězdy“, jak se ghanským národním týmům přezdívá, vybojovali bronz.

Začátky ve vysněné Evropě

A tak se mu v červenci roku 2000 splnil sen všech afrických kloučků i teenagerů – podepsal profesionální fotbalovou smlouvu s klubem Ligue 1 SC Bastia. Zpočátku na Korsice působil podle potřeby na všech místech v obranné čtveřici, avšak pouze coby jakási záplata za stabilní členy defenzivní formace. V první sezoně mimo černý kontinent si tak připsal jen třináct utkání a vstřelil jednu branku.

V dalších dvou letech už si vedl o poznání lépe. Od nového manažera Roberta Nouzareta dostal šanci ve středu zálohy a nová role mu šla významně k duhu. Vytvořil stabilní středovou trojici se spoluhráči Dieuzem a Jeunechampem a střílel i góly. Jeden takový i v poháru proti Le Mans, za nějž skóroval také Essienův budoucí spoluhráč Didier Drogba. Jeho fyzicky náročný, agresivní a houževnatý styl hry mu pojistil nejen místo v sestavě, ale také například i 12 žlutých karet v jediné sezoně. Ani to ovšem neodradilo četné zájemce o jeho služby, z nichž největší interest vzešel od PSG. Essien nicméně nabídku pařížského celku odmítl a dohodl se na smlouvě s obhájcem titulu Lyonem. Ten Bastii za „Bizona“ zaplatil 7,8 milionu liber. V lednu 2002 navíc debutoval v ghanské reprezentaci a jeho kariéra dostávala výrazně vyšších obrátek.

První dojem zanechal ve východní Francii vskutku impozantní. Hned v páté minutě svého prvního zápasu, bylo to utkání francouzského superpoháru, totiž vstřelil branku. I díky ní Lyon zvítězil 2:1 a Essien mohl zvednout nad hlavu první trofej v novém dresu. Tehdy dominantní klub navíc podruhé obhájil titul a v Champions League vypadl až ve čtvrtfinále s pozdějším vítězem FC Porto.

I v následující sezoně Lyon pokračoval ve skvostné formě, k níž jeho stěžejní středopolař s číslem 4 na zádech dopomohl účastí ve všech ligových utkáních s výjimkou jediného. Ten navíc propásl jen vinou červené karty. Těch žlutých nasbíral v průběhu ročníku 2004/05 hned jedenáct. To ovšem jeho výtečné výkony neznehodnotilo a po další obhajobě titulu převzal cenu pro nejlepšího hráče Ligue 1. „Je to velké ocenění mé práce a moc si toho vážím. Stejně jako já si to však zasloužil i Juninho. Škoda, že nemůžeme cenu obdržet oba. Dosud jsem viděl tuto sošku přebírat jen útočníky, o to větší je to pro mne pocta,“ prohlásil Essien na slavnostním galavečeru. Nevyhnul se ani nominaci pro nejlepšího fotbalistu světa FIFA World Player of the Year 2005, kde obsadil 22.příčku.

Nejdražší z Abramovičových dárečků pro Mourinha

V srpnu 2005 udělal Essien další významný krok ve své kariéře. 19.srpna totiž skončila jedna z nejdelších přestupových tahanic ve fotbalové historii. Už v květnu podala Chelsea za afrického záložníka nabídku, ke shodě však došlo až o celé tři měsíce později. „Splnil se mi sen. Od chvíle, kdy o mě Chelsea projevila zájem, věděl jsem, že v Lyonu končím,“ prozradil Michael po přestupu. „Chtěli jsme ho udržet, ale když hráč nechce ve vašem klubu hrát, těžko ho můžete držet násilím,“ dodal manažer Lyonu Gerard Houllier. Částka nakonec činila 24,4 milionu liber.

Na dres dostal číslo 5 a debut si odbyl symbolicky v derby s Arsenalem, jež Blues zvládli díky Drogbově gólu 1–0. Udělali tak rázný krok k obhajobě titulu, jen dva dny po Essienově příchodu na Stamford Bridge. Není překvapením, že ani v Anglii neubral ze své tvrdé až agresivní hry, díky níž byl pro ostrovní fotbal přímo stvořen. Na scéně evropské se ovšem s takovým pochopením nesetkal a po ostrém zákroku na Dietmara Hamana v utkání s Brémami, který sám poškozený označil za „nejhorší zákrok na jeho osobu v kariéře“, dostal od UEFA dvouzápasový trest.

První branku v Chelsea vstřelil v dalším londýnském derby, díky jeho brance z úvodu utkání jeho klub porazil v březnu 2006 severoměstský Tottenham 2:1. Druhý gól pak přidal v dubnu po parádní kombinaci proti Evertonu. Tím se jeho gólový účet v prvním roce v modrém dresu uzavřel na čísle 2. Zápasů si pak připsal ve všech soutěžích hned 42 a byl důležitou osobností týmu při obhajobě ligového titulu. Ani v tomto roce ho neminula četná ocenění, kromě kuriózního zopakování 22.místa v anketě FIFA World Player of the Year 2006 byl nominován i do 50členného výběru Ballon d’Or o nejlepšího fotbalistu působícího v Evropě. Ještě více se mu vedlo při volbě nejlepšího hráče černého kontinentu, kde zvítězil před dvojicí Drogba – Eto’o.

Ani v sezoně 2006/07 neztratil nic ze své skvostné formy a pokračoval ve výjimečných výkonech. Zazářil především v prvním utkání po zranění kolene, když v poslední minutě odvetného čtvrtfinále Ligy mistrů s Valencií propálil na bližší tyči Canizarese a rozhodl o postupu Chelsea do semifinále. Tam však po penaltovém rozstřelu s Liverpoolem vypadl. Další nezapomenutelný kousek si schoval opět na souboj s londýnským soupeřem. Proti Arsenalu to dlouho vypadalo na bezgólovou remízu, avšak Mathieu Flamini v 78.minutě poslal Gunners do vedení. O dalších 6 minut později ovšem přišla „Bizonova“ chvíle. Přiťuknutý míč od Lamparda poslal nechytatelným způsobem do Lehmannovi svatyně – 1:1. Tento gól pak byl po sezoně zvolen nejkrásnější trefou Chelsea sezony 06/07. Fanoušci modrého klubu navíc zvolili Essiena nejlepším hráčem, což se mu podařilo jako prvnímu Afričanovi.

Zlatý hattrick v Premier League se pak sice Mourinhovým svěřencům dovršit nepodařilo, triumfovali nicméně v obou pohárových soutěžích. Na konci roku 2007 pak byl potřetí v řadě nominován mezi nejlepší fotbalisty světa v anketě FIFA World Player of the Year a obsadil skvělé 15.místo.

Moskevský thriller a první závažné zdravotní trable

Sezona 2007/08 se nesla především ve znamení velkých zklamání. To největší si osud schoval pro finále Ligy mistrů, do něhož Chelsea postoupila po heroickém výkonu v semifinálové odvetě na Stamford Bridge. O Terryho dnes již notoricky známém podklouznutí se pokusím nezmiňovat a přejdeme tak k další pro Essiena neslavné sezoně – 2008/09.

Na jejím začátku ghanský středopolař podepsal nový pětiletý kontrakt a vše se zdálo být dokonale nalinkované. Jenže nic není tak krásné jak se zprvu zdá. Na zářijovém reprezentačním srazu v přátelském klání s Libyí si „Bizon“ přetrhal vazy v koleni a bylo zle. Diagnóza – půl roku bez fotbalu. Essien se opravdu na trávníku ukázal až po šesti měsících, ale stálo to za to.

V prvním duelu v základní sestavě po zranění totiž vstřelil gól Juventusu v osmifinále Champions League a zařídil postup Chelsea po součtu výsledků 3:2. Stejný počin zopakoval i poté v lize, kdy krásnou ranou z voleje rozjásal domácí fanoušky jedinou brankou v bitvě s Manchesterem City. Tu nejkrásnější trefu si ovšem schoval do semifinále Ligy mistrů s Barcelonou.

Křivda na Stamford Bridge

První vzájemný duel skončil po příšerné podívané na obou stranách 0:0. Barcelonští hračičkové naříkali na „totální defenzivu Chelsea“, jíž londýnskému klubu naordinoval manažer Guus Hiddink. Avšak to, co přišlo v odvetě na Stamford Bridge, asi z pamětí jen tak nevymažeme.

Utkání by se dalo shrnout na tři dějství. První – Jasná převaha Chelsea až do nadpozemského gólu Michaela Essiena; Druhé – One Man Show sudího Ovreba, jenž s ledovým klidem odepřel Blues minimálně tři pokutové kopy; Třetí – Nepovedený odkop střelce jediné branky a výbuch emocí po Iniestově krásném vyrovnání.

„Rozhodčí byl podplacený, okradl nás o postup,“ rozhorlil se například José Bosingwa po utkání. A padala i další ostrá slova. „Proč jsme nepostoupili?“ položil si řečnickou otázku kapitán mužstva John Terry. „Kvůli zoufalému rozhodčímu. Za chováním Didiera si jednoznačně stojím. A se mnou i celý tým, včetně trenéra,“ pronesl na adresu norského sudího a útočníka Drogby, jenž neunesl celou situaci a nadával jak rozhodčímu, tak do televizních kamer. Hiddink dokonce pronesl, že horší výkon rozhodčího v životě neviděl. Za útočníka Pobřeží Slonoviny se postavil dokonce i Sir Alex Ferguson. Přesto nakonec „schytal“ od UEFA třízápasová distanc.

Ten, co měl na svědomí veškeré gólové akce však stál jen opodál. Stál a nevěřícně sledoval obrovskou radost katalánského celku. Věděl, že stačil jeden povedený odkop a tohle celé nemuselo nastat. Postup do finále by opět slavila Chelsea. Co na tom, že jeho extrémně povedená volej bylo zvolena nejlepším gólem sezony Blues…

Prokletí jménem reprezentace

Sezona 2009/10 měla začít novou éru západolondýnského klubu. Hiddinka vedení Blues k pokračování na Stamford Bridge nepřemluvilo a mužstvo tak převzal čerstvě bývalý kouč AC Milán Carlo Ancelotti. Michael Essien znovu patřil k oporám, bez nichž si fanoušek nedokázal sestavu představit. Parádní výkon předvedl v listopadu proti Wolves, v utkání vstřelil poprvé v modrém dresu dvě branky a posléze navíc orazítkoval břevno. Hattrick tak dovršit nestihl.

V lednu pak čekal Afriku i Essiena první vrchol fotbalové sezony – Africký pohár národů. Jenže stejně jako před rokem a půl po reprezentační pauze si „Bizon“ dovezl zpět do Londýna závažné zranění. I tentokrát si léčba a následná rekonvalescence půl roku a to znamenalo jediné – konec sezóny a ohrožení startu na vysněném světovém šampionátu v Jihoafrické republice.

První mistrovství světa na černém kontinentu pak kapitán Ghany opravdu nestihl. „Poslední, co chci, je jet na turnaj s nedoléčeným zraněním a způsobit si nějaké závažnější potíže,“ prohlásil Essien před začátkem šampionátu. Po něm se pak rozhodl ukončit reprezentační kariéru. Respektive pozastavit, jak doufá i trenér „Černých hvězd“ Milovan Rajevac. „Michael mi volal a poprosil mě, abych ho nyní vynechával z nominačních listin. Chápu ho, za krátkou dobu si přivodil dvě ošklivá zranění, která mu vzala rok kariéry a obě si v zápasech národního týmu. Až se bude cítit úplně v pořádku a dostane chuť reprezentovat, opět mu pozvánku pošlu,“ oznámil srbský kouč.

Chelsea nakonec i bez něj získala po třech letech panování Manchesteru United titul zpět na Stamford Bridge a k tomu přidala triumf v FA Cupu. Essien navíc v prodloužil smlouvu až do roku 2015. Od sezony 2010/11 už zase vládne trávníkům po celé Anglii a ze začátku ročníku to taktéž vypadalo i s Chelsea. 5 zápasů, 5 výher, skóre 21:1 a cesta k obhajobě titulu vydlážděná…

Když v listopadu díky Essienově brance Chelsea porazila Fulham 1:0, její náskok na čele tabulky byl již čtyřbodový. Jenže pak se začaly modré plány bortit jako domeček z karet. Africký záložník v tomtéž utkání uviděl za „skok“ na Dempseyho červenou kartu, hned druhý den byl vyhozen asistent manažera Ray Wilkins a Blues šli takříkajíc „do kytek“. Nastala hrozivá série šesti utkání bez výhry a z náskoku 4 bodů se během tří měsíců stala dvanáctibodová ztráta na vedoucí Manchester United.

Dnes, po výhře nad Kodaní a velmi povedeném výkonu, vysvitla naděje na zlepšení situace. K tomu by ovšem musely být největší hvězdy Chelsea ve formě. Drogba, Torres, Lampard a hlavně Michael Essien. Ten, co stál vždy ve stínu těch nejzářivějších osobností. Ten, co jen přihlížel, když ofenzivní ikony rozhodovaly zápas po zápasu. Ten, co stál opodál, když Didier Drogba změnil náhled fotbalových fanoušků na emoční pochod zdánlivě neochvějných osob. Ten, na němž stojí hra Chelsea. Just The Bison…