Ricardo Carvalho

Celé jméno: Ricardo Alberto Silveira de Carvalho
Přezdívka: Ricky
Datum narození: 18. března 1978 (38 let)
Místo narození: Amarante, Portugalsko
Odehraných zápasů: 210
Vstřelených branek: 11

Rychlý stoper, dobrý ve vzduchu. V Chelsea ovšem zaujal především výjimečným čtením hry a na stopera znamenitou technickou vybaveností. Jeden ze sorty obránců podobných legendárnímu Franco Baresimu se ani přes stabilně skvělé výkony nedostal ze stínu Johna Terryho a před loňskou sezonou se musel z Chelsea pakovat na dobro. Dříve s bujnou kudrnatou hřívou, portugalský lucifer, Ricardo Carvalho.

Své první fotbalové krůčky udělal Ricardo Alberto Silveira de Carvalho v Amarante, kde se také 18.května 1978 narodil. Svými skvělými výkony v ranném věku si však v roce 1996 vysloužil přestup do klubu s o poznání větším věhlasem. S dovršením plnoletosti se stěhoval do FC Porto.

Nejprve nastupoval za mládežnické celky, ale už po roce začal pravidelně hostovat v menších klubech – často z nižších soutěží. Premiéru mezi dospělými si odbyl v Leça Futebol Clube. V následující sezoně debutoval i v dresu FC Porto, ojedinělou zkušenost nicméně nahradily další dva roky mimo portugalský velkoklub.

Do víru velkého fotbalu

Do Porta si ho na sezonu 2001/02 stáhl jeho osudový manažer José Mourinho, avšak až jako třetí volbu na pozici středního obránce za zdánlivě neotřesitelným duem Jorge Andrade – Jorge Costa. Brzy však Costu vytlačil ze základní sestavy a kapitán tak musel na půlroční hostování do Charltonu. S Andradem vytvořil fantastickou stoperskou dvojici, jíž rozbil až přestup Carvalhova kolegy do Deportiva La Coruňi.

Do sezony 2002/03 i přes stabilní výkony znovu nastupoval coby stoperská „trojka“, jelikož kapitán Jorge Costa se vrátil z hostování a k němu byl dosazen obránce rivala z Boavisty, Pedro Emanuel. Díky famózním představením ovšem znovu Costu na středu obrany nahradil a ten se chtě-nechtě musel znovu stěhovat. Tentokrát ovšem jen o pár metrů vedle, na levý kraj defenzivní čtyřky.

Právě obrana ve složení Paulo Ferreira – Ricardo Carvalho – Pedro Emanuel – Jorge Costa byl hlavním hnacím motorem Porta v cestě za triumfem v Poháru UEFA. Carvalho pak byl navíc za výtečnou formu oceněn titulem nejlepšího fotbalisty Portugalska 2002–2003. Ten pravý boom měl ale teprve přijít, o rok poté totiž Mourinhovi svěřenci dominovali dokonce v Lize mistrů. Vitální stoper s kučeravou hřívou si ke zlaté medaili z Champions League přidal do sbírky navíc také cenu UEFA Best Defender od the Year a nominaci do nejlepší sestavy sezony. Jeho skvělou sezonu ještě umocnila devátá příčka v prestižní anketě Ballon d’Or časopisu France Football. Exceloval navíc i na EURO 2004 v domácím prostředí. Ani jeho výkonu ovšem Portugalsku nepomohli k titulu a Carvalho se tak musel spokojit s pozicí evropského vicemistra. Jakousi náplastí za smolné finále byla znovu nominace do nejlepší sestavy, tentokrát onoho mistrovství Evropy.

S Mourinhem za vavříny po řece Temži

Po tolika oceněních a úspěších se dalo považovat jen za otázku času, kdy Ricardo Carvalho opustí portské luhy a háje a vyrazí vstříc metám nejvyšším. Zájem o něj mělo množství velkoklubů v čele s Interem Milán, Manchesterem United nebo dvěma giganty ze Španělska – Barcelonou a Realem Madrid. Královský klub nabídl FC Porto 7 milionů liber, činovníci klubu se však Realu vysmáli a vyhlásili, že svůj klenot nepustí za méně než 20 milionů. To už byl v Chelsea José Mourinho a ten se rozhodl společně s Paulem Ferreirou svého bývalého svěřence přivést. A hodnota? Na tehdejší dobu neuvěřitelná… celých 25 milionů liber a další půlka k tomu.

Velkému očekávání plynoucího z astronomické částky však bylo učiněno zadost. Carvalho se rychle zabydlel ve stoperské dvojici s neotřesitelným vůdcem Johnem Terrym a společně s Petrem Čechem dovedli Chelsea k mistrovskému titulu s neuvěřitelnou bilancí 15 (!!!) obdržených gólů. Když za rok Chelsea titul obhájila a inkasovala během celé sezony jen o sedm branek více, než loni, bylo jasné, že drahý nákup přeci jen možná šlápnutím vedle nebyl.

Ani takřka idylický vztah mezi manažerem Mourinhem a Richardem Carvalhem se ovšem nevyhnul zašedlým mráčkům na modré obloze. Když portugalský stratég vynechal svého krajana v základní sestavě při prvním utkání sezony 2005/06, kudrnatý obránce označil rozhodnutí svého trenéra za nepochopitelné. Mourinho na to okamžitě zareagoval a vzkázal „nechápavému“ Carvalhovi, aby si zašel na IQ test. Navíc mu napařil pokutu 85 tisíc liber a vyřadil ho z kádru pro příští duel proti Arsenalu. Muselo se hold ukázat, kdo je šéf…

První trhliny v Carvalhově příběhu

Sezona 2006/07 začala slibně, Richardo dál patřil po boku Johna Terryho ke stálicím základní sestavy a Chelsea se držela v úzké skupince bojovníků o titul. Dařilo se navíc i v Lize mistrů a v obou domácích pohárech. V dubnu, nedlouho po Carvalhově fantastické dalekonosné ráně proti Tottenhamu, si v utkání s Boltonem poškodil vazy v pravém koleni a zbytek ročníku promarodil. Nestihl tak ani finiš ligové sezony, v níž se Blues museli sklonit před Manchesterem United, ani dvojici extrémně důležitých pohárových zápasů. Zatímco odvetu semifinále Champions League s Liverpoolem Chelsea nezvládla a do finále nepostoupila, v FA Cupu proti Red Devils po gólu Drogby v prodloužení už zvedla pohár nad hlavu. Navázala tak na únorový triumf z Carling Cupu.

Po sezoně pak Carvalho podepsal s klubem zbrusu novou 5letou smlouvu a za skvělé výkony byl oceněn serverem Sky Sports nominací na cenu pro nejlepšího obránce. Stejně tak si vysloužil jedno ze třech míst pro nejlepšího hráče Chelsea. Ani v jedné z anket ovšem neuspěl.

Následující rok však znamenal pro klub ze západního Londýna snad pouze zklamání. Po sérii špatných výsledků byl odvolán José Mourinho a nejenže to vzbudilo značný rozruch v médiích a mezi fanoušky, také řada hráčů toužila po odchodu, v čele s kanonýrem Drogbou. Také Carvalho byl náhle spojován s odchodem do Realu Madrid, jehož představitelé prohlásili, že po odchodu portugalského stratéga cítí reálnou šanci na přivedení jeho krajana ze středu obrany. Ten však modrou loď po vzoru svého oblíbeného manažera neopustil.

Poté se však začala nad řekou Temží stahovat mračna. Pro Carvalha začalo temné období v prosinci 2007 divokou remízou 4–4 s Aston Villou, v níž byl za hororový zákrok proti Agbonlahorovi vyloučen. V únoru následujícího roku dostalo trápení Chelsea další kapitolu, když podlehla ve finále Carling Cupu v prodloužení Tottenhamu 1–2. Nezapomenutelná je taktéž Carvalhova hrubka ze závěru sezony doma proti Manchesteru United. Dezorientovaný poslal do samostatného úniku Rooneyho, jenž se sám vůči Čechovi nemýlil. Naštěstí pak Blues Ballackovou penaltou strhli stav na svůj prospěch. Ani tak se ale titulu nedočkali a z druhé pozice se museli dívat na obhajující svěřence Alexe Fergusona. Všemu navíc dodala korunu dnes již legendární a v pravém slova smyslu hororová moskevská noc, při níž nezůstalo jediné oko fanouška Chelsea suché.

Konec starých dobrých časů

Sezona 2008/09 byla zahájena jmenováním manažera Liuse Felipe Scolariho, jenž ovšem v klubu vydržel jen do březnové domácí remízy s Hullem. Jelikož se Carvalho zranil, nástup Guuse Hiddinka pak také znamenal nové složení stoperské dvojice, která měla pod holandským koučem podobu Alex – Terry. Ricardo odehrál jen 18 utkání a není tedy divu, že po sezoně pomýšlel na odchod z týmu.

Spojován byl především s Interem Milán, kde působil jeho osudový kouč José Mourinho, avšak nakonec se přeci jenom rozhodl setrvat v Chelsea a to především kvůli novému manažerovi na Stamford Bridge, Carlo Ancelottimu. „Loňský rok byl pro mne frustrující, hrál jsem jen zlomek zápasů, navíc jsem nějakou dobu nemohl nastoupit kvůli zraněnému kolenu. Nyní jsem ovšem fit, připraven na nové výzvy a těším se na nadcházející sezonu,“ nechal se slyšet portugalský stoper před sezonou 2009/10. V prvním klání v rámci Community Shield pak gólem pomohl k vítězství 3–2 po penaltovém rozstřelu a byl vyhlášen mužem zápasu…

V prosinci 2009 si pak proti West Hamu připsal jubilejní dvousté střetnutí za Chelsea. Bohužel, v březnu 2010 znovu utrpěl zranění, tentokrát ho zradil kotník. Do sestavy pustil Alexe a brazilský bijec už místo do konce sezony nepustil. Carvalho tak chyběl i u posledního duelu s Wiganem.

Ve svých dvaatřiceti letech už cítil, že přes mladšího jihoamerického kolegu se bude prosazovat jen těžko a tak, když přišlo záchranné laso z Madridu od Josého Mourinha, neváhal. Jeho nadšení pro přestup do královského klubu bylo obrovské.// „Pokud zde bude možnost podepsat s Realem Madrid smlouvu, klidně tam doběhnu po svých nebo doplavu,“// prohlásil Carvalho na sklonku přestupního období.

Tak jeho modrá kariéra skončila a začala se psát nová – na čistý bílý list. Pod Special One znovu nastupuje v základu a ve španělské Primere Division se konečně dočkává zaslouženého uznání, když patří k absolutní špičce mezi stopery. Ricardo Carvalho se v Chelsea nevymanil z bleděmodrého stínu největší ikony klubu Johna Terryho, přesto mu však náleží obrovské uznání a poděkování. Ne nadarmo se říká, že za dob skálopevné defenzivy Blues s portugalsko-anglickým duem v jeho středu, byl kapitán Terry srdce obrany, zatímco portugalský „vlasáč“ jeho mozkem. Co je pro fungování jakéhokoli systému důležitější si už můžete domyslet sami…