Alan Hudson

Celé jméno: Alan Anthony Hudson
Datum narození: 21. července 1951 (65 let)
Místo narození: Londýn, Anglie
Odehraných zápasů: 189
Vstřelených branek: 14

Z důvodu velkého počtu skvělých záložníků a útočníků v historii Chelsea se mezi náhradníky na obránce nedostane. Další místo tedy zaujímá muž, který se narodil coby kamenem dohodil od Stamford Bridge. Ano, jde o slavného Alana Hudsona. Často bývá považován spíše za legendu Stoke City, ale pro nás je jasným “modrákem“. Navíc to je odchovanec Blues a mnoho tu dokázal a vyhrál. To je však jen pár důvodů, proč se teď na chvíli ponoříme do jeho minulosti.

Soused od Stamford Bridge

21. června roku 1951 se rodí další výrazná postava historie Chelsea. A hned vedle jejího stadionu! Znamení osudu? Možná. Zajímavé ale je, že nejprve šel na zkoušky do konkurenčního Fulhamu, kde byl však odmítnut. Zašel se tedy nechat otestovat i k Blues a tam ho samozřejmě přijali. Dodnes by si měli tehdejší členové vedení Fulhamu škubat vlasy za to, koho to vlastně nevpustili do svých řad. Mladý Alan se již v šestnácti letech mohl stát nejmladším hráčem historie Blues, ale zranění ho do hry nevpustilo. Debut za A-tým si tedy odbyl až o dva roky později.

Už tehdy bylo jasné, že z něj něco bude. Sice hned ve svém prvním zápase se svým týmem podlehl Southamptonu při debaklu 0:5. Byl však součástí oné “zlaté“ generace okolo Petera Osgooda či Charlieho Cooka, a tak samozřejmě přišly i světlé chvilky. Tou první bylo usazení do základní sestavy jako tvůrce hry a mozek týmu. Do sestavy zapadl perfektně. Postavil se vedle defenzivnějšího Johna Hollinse a předkládal Osgoodovi a Hutchinsonovi precizní přihrávky. I díky jeho práci stanula Chelsea v sezóně 1969/1970 na třetím místě. Tou dobou také přicházejí na scénu i nějaké ty trofeje.

Trofeje s modrým týmem

Roku 1970 se Hudson stává součástí týmu, který triumfoval v cenném FA Cupu. Stejně jako Osgood, Tambling a spoustu dalších oslnivě zářil na cestě za pohárem i mladý Alan. Bohužel kvůli dalšímu zranění zmeškal finále a na řádnou oslavu si musel ještě rok počkat. Tou se stala ta, která následovala po senzačním výkonu v Poháru vítězů pohárů. Tehdy se Blues probojovali přes mnoho evropských velkoklubů až do samotného finále, kde měli změřit síly s Realem Madrid. První zápas skončil relativně dobře. Remíza znamenala opakování zápasu, ve kterém si Chelsea už vítězství pohlídala.

Jenže nic netrvá věčně, a tak i euforie z hráčů Blues vyprchala. Klub se náhle začal zmítat v dluzích a ani herně se mu nedařilo. Prohrál finále Ligového poháru 1972 se Stoke City a tehdejší manažer Chelsea, Dave Saxton, se pohádal s několika oporami týmu. To mělo za následek nechvalně známý výprodej hráčů, jenž byl fatální chybou. Na seznam prodaných hráčů přibyl i tehdy 22 letý Alan Hudson a tím končí jeho fotbalová kariéra v modrém dresu. Blues za něj inkasovali 240 tis. liber, ale to ani zdaleka nevyváží tak významného hráče. Navíc mladého a odchovance. Ale krize je holt krize a zoufalá doba si žádá zoufalé činy. Jenže toto bylo opravdu moc

Součást skládanky

Když se připojil ke Stoke City, tak někdejší manažer onoho týmu, Tony Waddington, prohlásil, že “Hudson je jen posledním dílem jejich skládanky“. Není tak úplně jisté, zda tomu opravdu tak bylo. Alan sice hrával za The Potteries ve skvělé formě a pod Waddingtonovým vedením zažíval nejhezčí chvíle své kariéry, ale ničeho tam nedosáhl. Ani ve Stoke však nezůstal věčně. Opět ho z důvodu finanční tísně prodali, tentokrát zpět do Londýna. Jenže ne do Chelsea, ale do Arsenalu.

Tam se dostal až do finále anglického poháru, ale jeho tým narazil na Ipswich Town a prohrál 0:1. Po neshodách s manažerem Terry Neilem mění Hudson opět své působiště. Zamířil do Seattle Sounders a poté do Cleveland Force, ale nikde už nezažil ani zlomek toho, co v Chelsea či Stoke. Byl si toho samozřejmě vědom, a tak se roku 1983 vrací na místo, kde to všechno začalo. Na Stamford Bridge. Jenže opět ho zasáhla četná zranění, takže už na sebe modrý dres nikdy nenavlékl. Zkusil tedy druhou možnost, kterou bylo Stoke, kam se rok poté opět stěhoval. Odehrál tu 39 ligových utkání a pak pověsil kopačky na hřebík.

V reprezentaci toho kvůli zraněním opět moc nenahrál. Vlastně zasáhl jen do dvou utkání. Tím prvním byla porážka Západního Německa, kdy Anglie zvítězila 2.0 na domácí půdě, tedy ve Wembley. Tím druhým utkáním byl debakl 5:0 proti Kypru a to je asi tak vše, z Hudsonovy reprezentační kariéry.

Rozpačitý fotbalový důchod

Jeho kariéra byla bohatá, ale nemálo ji ovlivnila četná zranění. Kdo ví, čeho všeho by dosáhl nebýt těch zdravotních problémů…I tak ale na sebe může být pyšný a prohlašovat o sobě, že něčeho dosáhl a něco znamenal. Jenže jiný by se ve fotbalovém důchodů těšil z dávné slávy, ale ne tak Hudson. Poté, co skončil s profesionálním fotbalem, měl plno afér s alkoholem.

V prosinci 2009 se dokonce stal obětí autonehody a lékaři si nebyli jisti, zda vůbec bude ještě někdy chodit. Nakonec dopadlo vše dobře a Alan Hudson si dokonce zahrál ve filmu Football Factory. Poté se stal i komentátorem v jednom kyperském rádiu. Nicméně se musíme sklonit před jeho kariérou a úspěchy, kterých dosáhl. A tím nejdůležitějším důvodem je, že spojil svou kariéru i se západolondýnským celkem.