Eddie Niedzwiecki

Celé jméno: Andrzej Edward Niedzwiecki
Přezdívka: Eddie
Datum narození: 3. května 1959 (57 let)
Místo narození: Bangor, Wales
Odehraných zápasů: 175

Základní sestava naší rubriky je hotová. Pojďme tedy na náhradníky. Prvním z nich není nikdo jiný než dlouhodobý strážce branky na Stamford Bridge. Eddie Niedzwiecki. Není sice tak slavný jako Peter Bonetti nebo současná hvězda mezi třemi tyčemi Petr Čech, ale i tak si zaslouží naši pozornost. Dlouhých pět let věrně sloužil Chelsea, ale bohužel nebyl oceněn žádnou trofejí a závěr se mu také nepovedl.

Fotbalové začátky

Narodil se 3. května roku 1959. Už v raném mládí chytil na co přišel a jeho naopak chytila láska k fotbalu. V pouhých čtrnácti letech se upsal velšskému celku Wrexham. Nejspíš bychom ho měli spíše řadit mezi legendy právě Wrexhamu, ale proslavil se až v jeho dalším působišti. Ale nepředbíhejme dobu. Nedá se však očekávat, že by v tomto týmu vyhrával nějaké trofeje. Právě naopak. Za tu dlouhou dobu co tu strávil (10 let) tu nevyhrál zhola nic.

Ale talentovaný byl, to ano. Právě proto byl středem pozornosti několika skautů, kteří pravidelně chodili na jeho zápasy. Eddie byl skutečně fantastický. Ladně se vrhal po míči a dokázal zneškodnit jakoukoliv střelu, která mířila mezi tři tyče. Tím, kdo vyhrál pomyslný souboj o jeho služby, byla naštěstí londýnská Chelsea.

Modrá část kariéry

Zajímavé je, že za celou svoji profesionální kariéru působil pouze ve dvou klubech. Tím prvním byl Wrexam a tím druhým Chelsea. John Neal (někdejší kouč Blues) na talentovaného mladíka nasadil své nejlepší skauty a také ho do svých řad brzy zlákal. Eddiemu bylo 24 let, když si připisoval svůj debut na Stamford Bridge. Také se mu parádně vydařil, jelikož udržel čistý štít v masakru proti Derby County. Blues tehdy vyhráli 5:0! Není divu, že si zanedlouho svým talentem a přístupem ke hře získal neohroženou pozici v základní sestavě.

Poté přišla první a vlastně jediná trofej v jeho kariéře. Se západolondýským celkem obsadil první příčku v druhé divizi a zasloužil se tedy o návrat mezi elitu. V té době ovšem neměla Chelsea zrovna spolehlivou obrannou čtyřku, ale přesto dokázal Niedzwiecki podržet svůj tým, když bylo nejhůře. Často se stávalo, že obrana zaspala a on musel řešit vzniklé problémy. Nutno podotknout, že to řešil úspěšně. Stal se tak velmi důležitou součástí modrého stroje, který si pomalu, ale jistě brázdil cestu zpět na vrchol. Jenže pak se stalo něco, co nikdo nečekal a ani nechtěl.

Náhlý zvrat

Eddie byl v parádní formě. Sbíral jeden čistý štít za druhým a nikdo ani nepomyslel na to, že by se mohlo stát něco tak hrozného. Na zápas proti Queens Park Rangers nastoupil, jako vždy se vztyčenou hlavou a sebevědomě si kráčel za dalším zápasem bez obdrženého gólu. Jenže pak se to stalo. Velšský gólman si vážně poranil koleno a není schopen nadále chytat. Velká to rána pro Chelsea! Trvalo mu dlouhých osm měsíců než se znovu vrátil na trávník, ale pak už to bohužel nebyl ten starý Eddie.

Roku 1988 si poraněné koleno prosadilo svou a on se tomu musel podřídit. Ve věku 28 let končí Niedzwiecki svou kariéru a fotbalu už se nikdy nebude hráčsky věnovat. Už nikdy. Fotbalový svět tím přišel o jednoho z nejlepších a hlavně nejspolehlivějších gólmanů a takových se moc nerodí.

Za dva roky, které strávil ve Velšské reprezentaci odehrál pouhé dva zápasy, takže se nedá mluvit o velkém úspěchu ani na mezinárodní scéně. Neodehrál toho moc před zraněním a po něm už tuplem ne. Ale ani bolavé koleno mu nezabránilo věnovat se naplno tomu, co nejvíc miluje. Fotbalu.

Život na lavičce

Brzké ukončení kariéry Eddieho velmi zarmoutilo. Ještě však ve fotbale neřekl své poslední slovo a stál se trenérem brankářů. Samozřejmě, že takto vypomáhal nejprve v Chelsea a vydržel tu také hodně dlouho. Na přelomu dvacátého a dvacátého prvního století, kdy přichází k Blues Claudio Ranireri, je Niedzwiecki propuštěn. Spolu s novými hráči si totiž Ranieri přivedl do týmu i nový personál, a tak se Velšan musel sbalit a dát Stamford Bridge vale. Brankáře trénoval ještě v Arsenalu a Blackburnu. Poté si zkusil i Velšskou reprezentaci, ale ani tam dlouho nevydržel. Vyzkoušel si i prestižní funkci trenéra brankářů Manchesteru City.

Nezbývá než popřát hodně štěstí v Manchesteru a poděkovat mu za to, co pro klub udělal, obětoval a vykonal. Patří ti velké díky Eddie!