John Hollins

Celé jméno: John William Hollins
Datum narození: 16. července 1946 (70 let)
Místo narození: Guildford, Anglie
Odehraných zápasů: 592
Vstřelených branek: 64

Chelsea, Chelsea a nic než Chelsea. Je obdivuhodné, kolik let strávil na Stamford Bridge. Prozradím vám, že to bylo patnáct let. (!) Jen málo hráčů jich dokázalo odehrát více. Neuvěřitelné, že? John Hollins to však dokázal a navždy zůstane v povědomí všech lidí, kteří měli tu čest vidět na vlastní oči jeho umění. Pro ty, kteří tuto možnost neměli, se pokusím v krátkosti Johnovo umění přiblížit v několika větách. V tomto článku se tedy budeme zaobírat minulostí hráče, jemuž byl Stamford Bridge domovem.

Fotbal v krvi

Už když se narodil, tak byl směrován k fotbalu. Jeho otec, dědeček a později i jeho tři bratři byli profesionální fotbalisti. Když však 16. července roku 1946 spatřil světlo světa malý John, nikdo netušil, co všechno ve svém životě dokáže. Naprosto suverénně předčil všechny své rodinné příslušníky. Pouze jeden z jeho bratrů, Dave, se dokázal dostat i do Waleské reprezentace. Hollins však dokázal mnohem více. Již v patnácti letech se stal členem akademie Blues, kde strávil dva roky a byl i jejím kapitánem. Svými výkony si vydobyl šanci nakouknout do A-týmu a začít tak svou profesionální kariéru. Ta, po definitivním zakotvení v prvním mužstvu, nabírá plné obrátky.

Žíly s modrou krví, a přec není šlechtic!

Hned po přesunu do prvního týmu si odbyl svůj debut proti Swindon Town. Talentovaný záložník byl okamžitě brán za velkou naději Anglie, ale jako téměř všechny velké hvězdy Chelsea očekávání u reprezentace nenaplnil a odehrál za ni pouhý jeden zápas. Samozřejmě bez gólového zápisu. Budeme se tedy soustředit na úroveň klubovou. Ihned mu byl udělen dres s číslem čtyři a stal se stálým členem základní sestavy. Možná si říkáte, že stavět 17 letého hráče do každého zápasu již od začátku utkání je pošetilé. Ale on si to opravdu zasloužil. Především svým přístupem ke hře a oddanosti týmu. Vždy když mohl, tak nastoupil a díky tomu překonal klubový rekord v počtu odehraných zápasů za sebou. Bylo jich 167! A nezůstalo jen u odehraných zápasů.

Léta Páně 1965 se stává jednou z hlavních postav na cestě napříč Carling Cupem a nakonec jej také zdvihá nad hlavu. Poté následovaly trofeje FA Cup a Pohár vítězů pohárů, ale Hollins si zahrál jen ve finále Anglického poháru. Finále druhého poháru musel vynechat kvůli vážnému zranění. V sezóně 1971–1972 zažil své nejlepší gólové období, protože se trefil hned sedmnáctkrát. To bylo ale to poslední, co v Chelsea dokázal. Po sestupu do druhé divize v roce 1975 byl, stejně jako mnoho dalších hráčů, klubem prodán. Jeho další cesta tedy směřovala k Queens Park Rangers.

Cesty po Londýně

Při angažmá v QPR se potkal se svým bývalým manažerem Davem Saxtonem. Vydržel tu pěkné čtyři roky a hned v první sezóně pomohl týmu k druhému místu v druhé divizi. To samozřejmě znamenalo návrat do divize první. O tři roky později už obléká dres Arsenalu. Přestoupil tam ve svých třiatřiceti letech původně jako hráč na lavičku, ale překvapivější než jeho přestup bylo to, že se stal členem základní sestavy. I když se musel přizpůsobit a vyměnit pozici záložníka za obránce.

Hrál tu dvě finále a to finále Poháru vítězů pohárů a FA Cupu. S tím už měl John zkušenosti, ale Arsenal stejně obě prohrál. V roce 1981 přišlo konečně něco, co Hollinse odměnilo za svou práci. Získává Řád Britského Impéria za zásluhy ve fotbale. Dokonce se dostal i do televize jako součást reklamy proti kouření. To je však vše z toho nejzajímavějšího, co se při jeho působení u Gunners událo. Změna byla tedy nutná.

Všude dobře, v Chelsea nejlépe

Ve 37 letech se zdarma vrací do Chelsea, aby pomohl zmítajícímu se klubu najít si svou vyrovnanost. Svou misi splnil a roku 1984 ukončil svou aktivní kariéru. Dodnes má na kontě 465 ligových zápasů v dresu Blues a vstřelil tu 48 gólů. Stal se nezapomenutelnou součástí klubu ze Stamford Bridge…ale počkat! To vlastně ještě není vše.

Nepovedené angažmá

Ihned po skončení své kariéry se Hollins stává hlavním trenérem Blues a má velké představy o neporazitelnosti svého týmu. Bohužel zůstalo jen u představ. Začátek byl však dobrý – Chelsea stanula v únoru na vrcholu ligy, ale pak následoval volný pád, který znamenal konečné šesté místo pro západolondýský celek. Následující léta nebyla kromě jednoho finále v tzv. Full Members Cupu vůbec úspěšná. John se také pohádal s několika klíčovými hráči a týmu klesla morálka. Přestali klást soupeři jakýkoliv odpor, a tak následoval roku 1988 Hollinsův vyhazov. Poté působil ještě v klubech jako QPR, Swansea City, Rochdale, Stockport Country, Crawley Town a Weymouth. Nic se ale nerovnalo slávě někdejšího hráče. Nechť je takových jako on více. Bylo a je málo takových odchovanců, kterými by se Blues mohli tak pyšnit.