Ray Wilkins

Celé jméno: Raymond Colin Wilkins
Přezdívka: Ray
Datum narození: 14. října 1956 (60 let)
Místo narození: Hillington, Anglie
Odehraných zápasů: 198
Vstřelených branek: 34

Nyní už ho všichni znají jako postaršího holohlava a úspěšného asistenta trenérů. Jenže tak tomu vždy nebývalo a Ray pomáhal Chelsea i jinak než z lavičky. Je to dokonce její odchovanec a pár let nosil i kapitánskou pásku. Už to o něm vypovídá mnohé a lásku k modrému klubu mu nelze upřít. Wilkins svůj život spojil s klubem ze Stamford Bridge a nikdy v životě toho nelitoval a to je to nejdůležitější. Za svou kariéru toho udělal opravdu mnoho, avšak jako hráč toho bohužel moc nevyhrál. Alespoň ne v Chelsea.

Těžil ze slávy otce

Ray se narodil 14. září roku 1956. Už jako malý byl s míčem seznámen a do fotbalu hodně tlačen svým otcem. Slavný George Wilkins chtěl mít ze svého syna fotbalovou hvězdu, a tak se malý fotbalista již ve čtrnácti letech stává součástí akademie Chelsea. Tam také hodně těžil ze svého jména, i když on byl odjakživa velký dříč, takže by si to všechno vydobyl tak jako tak.

Po třech letech strávených v akademii, kde mimochodem zanechal veliký dojem, prožívá svůj debut v zápase proti Norwichi. Modré dresy navlékali i Wilkinsovi bratři Graham a Stephen, ale nikdy se ani zdaleka nedostali na takovou úroveň, jako jejich sourozenec. Ray měl smůlu, že přišel do klubu zrovna, když se mu vůbec nedařilo. Roku 1975 Blues sestupují do nižší ligy a plno hráčů z různých důvodů klub opouští. Zůstali jen ti nejvěrnější a tehdy 18 letý chlapec dostává na ruku pásku, která z něj činí lídra klubu. Převzal ji po legendárním Ronu Harrisovi, který už pomalu dohrával svou kariéru.

Wilkins se chopil příležitosti a na čtyři roky se stává jasnou volbou na post kapitána. Jenže po odchodu kouče Eddieho McCreadiho, který měl vážné spory s vedením týmu, Blues opět okusili nevábnou chuť druhé divize. Krátce po té se stalo něco neočekávaného a pro mnohé i hrozného. Ray Wilkins přestoupil do Manchesteru United.

Zoufalá doba vyžaduje zoufalé činy, ale proč tohle?!

Chelsea se zmítala v krizi a vedení klubu se odhodlalo k zoufalému činu. Přijalo nabídku Manchesteru United za svého kapitána. Přestupní částka činila 800 tisíc liber, ale Raye to rozhodně zdaleka nevyváží. V dresu Blues strávil šest let a odehrál tu nádherných 179 utkání, ve kterých vsítil třicet branek. To u Rudých Ďáblů nikdy nedokázal. Nastoupil tu k jen o devatenácti méně utkáním, ale vstřelil pouhopouhých sedm gólů. Na to, že hrál ve středu pole a odehrál tam pět let to není vůbec oslnivé, ale to rozhodně žádného fanouška Chelsea mrzet nebude. ;-)

Po svém odchodu směřoval své kroky do Itálie. Konkrétně do Milána, kde hrával za tamější AC. Tam toho také moc neudělal a potom už jen hledal své bývalé umění. Vystřídal kluby jako Paris St. Germain nebo skotské Rangers, ale na delší dobu se usídlil opět v Londýně. A také opět v jeho západní části. Škoda, že šlo o Queens Park Rangers. Tam hrával také dlouho a po krátké přestávce v Crystal Palace se tam zas vrátil. Pak už následovaly kluby, ve kterých jen dohasínala slavná hvězda.

Zlatá reprezentace

Konečně někdo, kdo se proslavil i v národních barvách. Ray nejprve hrával za anglickou jedenadvacítku, kde odehrál jen jeden zápas, a poté už se naplno uhnízdil v seniorském týmu. Národní dres oblékal rovných deset let a vstřelil tři branky. Na hodně z nich ale nahrál, takže o žádný neúspěch se nejedná. Prvním jeho úspěchem bylo, že se s reprezentací probojoval na Mistrovství Evropy roku 1980. Tehdy se konalo Itálii a zprvu velký úspěch se stal propadákem. Anglie opouštěla Apeninský poloostrov už po základních skupinách.

Památným však zůstane zápas proti Belgii, kdy Wilkins vstřelil obzvlášť pěkný gól. Nejprve si lobem přehodil belgickou obranu a poté dalším lobem nádherně zavěsil pod břevno. Na dalším turnaji, tedy Mistrovství Světa ve Španělsku, se Anglie sice dostala do druhého kola skupinové fáze, ale tam vyhořela na Západních Němcích. Poté se pod novým koučem Bobby Robsonem neprobojovala na Mistrovství Evropy a její hráči se dočkali až o dva roky později na světovém šampionátu v Mexiku.

V té době už se Ray pomalu loučil s reprezentací, ale rozhodně se to nevyvedlo způsobem, jakým by si přál. V utkání proti Maroku nezkrotil své emoce a po sporném rozsudku ze strany rozhodčích, udeřil sudího míčem a byl okamžitě vyloučen. Zasáhl tedy až do čtvrtfinále, kde Anglie také skončila. Wilkins tedy uzavřel své reprezentační konto, na kterém má 84 zápasů a tři góly.

Asistent jak má být

Když jednou začnete, těžko se s fotbalem loučí. A ani Ray se nehodlal vzdát fotbalu. Ihned po ukončení své aktivní kariéry v klubu Leyton Orient se stává manažerem Fulhamu. Tam ale vydržel jen jednu sezónu a poté ho nahradil známý Kevin Keegan. Wilkins si dal tedy na dva roky pauzu, ale pak se chopil lana, které mu hodila londýnská Chelsea. Po jedenadvaceti letech se vrací na Stamford Bridge, ale bohužel opět jen na rok. A zas odpočinek.

Tentokrát však už čtyřletý a to už na něj bylo trochu moc. Tak tedy začíná působit v Millwallu. Ani tam se však neuchytil víc jak na rok a už to chtěl pomalu vzdát, ale pak opět přispěchala s nabídkou Chelsea. V září roku 2008 je jmenován asistentem trenéra Luize Felipe Scolariho a svou pozici si udržel i přes mnoho změn na postu hlavního trenéra. Jak Scolari, tak i Hiddink s Ancelottim si Rayovu práci pochvalovali a tak přišly i trofeje. Nejprve jím byl FA Cup a rok na to se k němu přidalo i vítězství v Premier League. Vše se zdálo být dokonalé, ale nic netrvá věčně, a tak je Wilkins na podzim 2010 vyhozen.

Musíme mu však poděkovat za to co pro Blues udělal a popřát mu hodně úspěchů a štěstí v dalších letech. Vždyť Wilkins má dodnes celé srdce modré.