Peter Bonetti

Celé jméno: Peter Phillip Bonetti
Přezdívka: The Cat
Datum narození: 27. září 1941 (75 let)
Místo narození: Londýn, Anglie
Odehraných zápasů: 613

Věrný strážce modré branky. Legenda mezi stamfordskými tyčemi. I tak se dá nazvat jeden z nejlepších gólmanů historie západolondýnského celku. Svou mrštností a ladnými skoky po míči si dokonce vysloužil přezdívku ‘Cat‘ (kočka). Peter Bonetti byl fenomenální brankář a pýchou celé Chelsea. V jejím dresu strávil celkem osmnáct let (léta strávená v A-týmu) a odchytal rovných 600 utkání! Stává se tedy první legendou naší rubriky.

Mládí a začátky s fotbalem

Peter Bonetti spatřil světlo světa roku 1941 v Londýnské části s názvem Putney. Už jako malý se měl k fotbalu. Jenže místo toho, aby do míče kopal, tak jej spíš chytal. A nutno podotknout, že mu to šlo opravdu výborně. Když mu bylo sedm let, tak se spolu se svou rodinou přestěhoval do města Worthing, kde hrával za tamější Worthing Catholics.

V té době si ho také všiml někdejší manažer Chelsea Ted Drake a okamžitě požádal jeho matku, aby syna poslala hrát za akademii jeho týmu. A tím začíná Bonettiho bohatá kariéra v londýnském klubu. Kariéra, která s sebou přinesla mnoho úspěchů i strastí, ale především okamžiky, které si nekoupíte.

Navždy modrý

Svůj debut v modrém dresu si odbyl v roce 1960 a za nedlouho se radoval ze své první trofeje. Vychytal svému týmu FA Youth Cup. Od té doby si držel pozici týmové jedničky téměř devatenáct let. Po jeho teprve druhé celé sezoně Chelsea spadla do druhé ligy, ale i přes změnu trenéra si mladý brankář udržel místo klubové jedničky. Nového kouče, Tommy Dochertyho, si získal svým svědomitým přístupem ke hře a především spolehlivostí.

Blues měli v té době vůbec nabitý kádr. Kromě Bonettiho na Stamford Bridge váleli ještě legendární Bobby Tambling, Terry Venables, John Hollins či Barry Bridges. Není tedy divu, že po konci sezóny Blues nabrali zpáteční kurz první liga. V roce 1965 pak Bonetti vychytal po finálovém vítězství nad Leicesterem City anglický Ligový pohár. Tehdy to byla pro Chelsea neskutečná sláva, jednalo se totiž o teprve druhou trofej, kterou tým vybojoval. To byl však jen začátek něčeho velkého…

Ten zatracený FA Cup

Zajímavostí v Bonettiho kariéře byl FA Cup. Nejprve se dostal s Chelsea do finále nejstarší klubové soutěže v roce 1965, kde se Blues postavili Liverpoolu. S trofejí v ruce se však se svatostánkem Wembley neloučil. Reds zvítězili a Londýňanům zbyly jen oči pro pláč. Chuť si mohli spravit o dva roky později, kdy se jim postavil do cesty městský rival Tottenham. Ani tentokrát však neputoval pohár na Stamford Bridge. Spurs zvítězili 2:1 a Bonetti tomu opět nemohl nijak zabránit.

Až pak v jeho případě platilo známé pořekadlo ‚do třetice všeho dobrého‘, když se v roce 1970 postavil do branky ke svému třetímu finále FA Cupu. Londýnský celek v něm vyzval tradiční anglický klub Leeds United a po nastaveném čase zvítězil 2:1. Peter se tak přeci jen dočkal. „Bylo to asi nejtvrdší utkání, které jsem hrál. V dnešní době by ho rozhodčí po dvaceti minutách ukončil, ale takhle se v té době hrál fotbal,“ vzpomíná na finále 1970, které dohrával se zraněným kolenem. V té samé sezoně dokonce skončil druhý v anketě Anglický fotbalista roku, což si bez jakýchkoliv námitek zasloužil.

Všude dobře, doma nejlépe

Po vítězství v FA Cupu z roku 1970 vyhrál s Chelsea už jen jednu jedinou trofej. Tou byl Pohár vítězů pohárů, který se Blues podařilo získat hned o rok později. V modrém dresu vydržel ještě následující čtyři roky, když se poté zdarma stěhoval k St. Louis Stars hrajícímu Severní americkou fotbalovou ligu (NASL). V Americe působil jeden rok a odchytal pouhých 21 zápasů.

Po svém krátkém zahraničním angažmá se vrátil zpět do klubu svého srdce, aby sehrál důležitou roli ve výběru kouče Eddieho McCreadieho a dokončil zde svou bohatou brankářskou karieru. O dva roky později, po zápase s Arsenalem, odchytal své rekordní utkání za Blues. Pouze legendární Ron Harris odehrál více zápasů než on. Bonetti nasbíral v západolondýnském celku více než 200 čistých štítů.

Reprezentace aneb jediná kaňka na zářícím pergamenu

Na klubové úrovni byl Peter fantastický. Škoda, že se to samé nedá říct i o té reprezentační. Byl totiž součástí zlaté generace anglických brankářů a čelil konkurenci dalších vynikajících gólmanů. A když už svou velkou šanci dostal a v památném utkání proti Západnímu Německu šel do brány za příznivého stavu 2:0, tak okamžitě vyrobil školáckou chybu a Anglie následně po prohře 2:3 ztratila veškeré naděje na titul.

„Je tomu již 40 let, co jsem pustil Beckenbaurevu střelu do sítě, a stále mi nebylo dovoleno zapomenout,“ vyzpovídal se nedávno ze své noční můry. Mimo tento jediný start na světovém šampionátu si za Albion připsal dalších šest zápasů.

Reprezentační kariera je ovšem asi jediná skvrnou na jeho veleúspěšné kariéře a dá se lehce opomenout. Vždyť lepší gólman v Chelsea dosud nepůsobil a to uplynulo již 41 let od jeho posledního zápasu na Stamford Bridge. Peter Bonetti tedy zůstává největší brankářskou legendou Blues a taky tomu tak nejspíš ještě pár let bude.