Ruud Gullit - 1996 až 1998

Celé jméno: Ruud Gullit (narozen jako Rudi Dil)
Datum narození: 1. září 1962 (54 let)
Místo narození: Amsterdam, Nizozemsko
Vyhrané trofeje: FA Cup 1996/1997
Období: 1996 - 1998
Zápasová statistika: 82: 41-17-24 (50%)

Vítěz Zlatého míče pro nejlepšího fotbalistu Evropy v roce 1987, nejlepší fotbalista světa v letech 1987 a 1989 či mistr Evropy z roku 1988 s nizozemskou reprezentací – to všechno jsou úspěchy, kterými se může pochlubit jeden z největších fotbalistů světové historie vůbec, nizozemský univerzál Ruud Gullit. Narozen 1. září roku 1962 vyrůstal v jednopokojovém bytě v Amsterodamu, kde se jeho největší zálibou stalo hraní fotbalu na ulici. V tom pokračoval i poté, co se s rodinou přestěhoval do jiné části Amsterodamu, kde se mj. seznámil s Frankem Rijkaardem. Společně s ním již také nakoukl do mládežnického výběru nizozemské reprezentace, kde se setkal třeba s Ronaldem Koemanem či Wimem Kieftem.

První profesionální kontrakt podepsal Gullit ve svých šestnácti letech s klubem HFC Haarlem a stal se tak do té doby nejmladším hráčem, který kdy nastoupil v nizozemské Eredivisii. Hned v první sezóně sice s týmem sestoupil do druhé nejvyšší soutěže, ale po skvělé sezóně, ve které byl vyhlášen nejlepším hráčem druhé nizozemské ligy, se vrátil mezi elitu. V sezóně 1981/82 skončil s Haarlemem na čtvrtém místě tabulky a kvalifikoval se s ním do pohárové Evropy. V tomto ročníku navíc vstřelil branku, kterou sám považuje za svou nejlepší v kariéře. „Proti Utrechtu jsem obešel čtyři obránce soupeře, následně i brankáře a pak zasunul míč do prázdné brány. Nikdy na ten gól nezapomenu,“ prohlásil s odstupem času Gullit.

V roce 1982 přestoupil do Feynoordu Rotterdam, kde se později setkal s nizozemskou legendou Johanem Cruyffem. V prvním roce s klubem nic nevyhrál, ale hned další sezónu se podílel na zisku nizozemského titulu i vítězství v domácím poháru. V této době také postupně přesedlal z původní pozice obránce na záložníka a byl vyhlášen nejlepším hráčem země. Postupem času však Gullit začínal mít spory s koučem Thijsem Libregtsem, který jej označoval jako líného černocha, i když podle trenérových slov to byla jen přezdívka a neměla s rasismem nic společného. Gullit však problémy s rasismem opravdu měl, jelikož v září roku 1983 jej vypískali a poplivali fanoušci skotského klubu St. Mirren. Sám Gullit tuto noc později označil jako „nejsmutnější zážitek jeho života“.

Roku 1985 se přestěhoval do PSV Eindhoven, kde si definitivně vysloužil nálepku hráče světové kvality. Ačkoliv v klubu podával skvělé výkony a vyhrál s ním dva ligové tituly v řadě, fanoušci jej v lásce neměli a tvrdili, že je v PSV jen kvůli penězům. Gullit tak byl z Nizozemska de facto vyštván a roku 1987 za 6 milionů liber, čímž se tehdy stal nejdražším fotbalistou světa, přestoupil do AC Milán. Ačkoliv jeho začátky v Itálii byly kvůli neznalosti jazyka těžké, dokázal s týmem hned v první sezóně získat italský titul. Z pozice záložníka se v této době pomalu přesouval do útočné vozby, kde hrával mj. s Marcem van Bastenem. Hned další rok pak navázal na úspěch z domácí soutěže a suverénně vyhrál Evropský pohár (dnešní Liga mistrů), který pak AC hned v roce 1990 obhájilo. Ač Gullit měl na těchto úspěších lví podíl, jeho kariéru v této době provázela častá zranění. Nadále také pokračovala nadvláda AC v italské lize, kde vyhrál titul v roce 1992 a 1993. Gullit pak vinou pravidel UEFA, která povolovala mít ve finále Ligy mistrů jen tři cizince, přišel o finále nejprestižnější evropské soutěže roku 1993.

Přes krátké angažmá v Sampdorii a návratu do AC Milán se nakonec roku 1995 upsal anglické Chelsea. Zde začal na pozici stopera, ale nakonec kouč Glenn Hoddle pochopil, že lepší bude poslat Gullita do zálohy. Tam se mu už dařilo více a dostal se s Chelsea do semifinále FA Cupu, ale výsledky v lize byly mizivé. Gullit měl navíc problémy s adaptací na anglický styl hry a často si nerozuměl se svými spoluhráči. Přesto v jednom rozhovoru prohlásil, že právě v Londýně se cítí být šťastnější, než kde jinde předtím. Jeho angažmá v Chelsea mělo navíc za následek, že do anglické ligy začaly chodit hvězdy evropského fotbalu jako například Gianfranco Zola či Dennis Bergkamp. Gullit se tedy nevědomky stal jakýmsi evropským propagátorem anglické Premier League. O rok později, roku 1996, se stal hrajícím koučem Chelsea.

Gullitova aktivní hráčská kariéra je logicky spojena i s nizozemskou reprezentací. První velký turnaj si zahrál až na EURU v roce 1988 a jako kapitán svůj tým ihned dovedl k prvenství na turnaji, když si připsal vítěznou branku ve finálovém zápase. Na MS o dva roky později však jeho hru limitovalo poraněné koleno a na EURU roku 1992 pak Nizozemci vypadli na pokutové kopy s pozdějšími mistry Dány. Gullittova reprezentační kariéra se skončila roku 1993, kdy se nepohodl s koučem Dickem Advocaatem. Poté se sice ještě do repre nakrátko vrátil, ale příliš dlouho v ní nevydržel a na MS 1994 už nejel.

Když v létě roku 1996 odešel kouč Chelsea Glenn Hoddle na lavičku Anglie, ujal se Gullit pozice hrajícího trenéra. Hned v první sezóně dovedl Blues k výhře FA Cupu, první velké klubové trofeji za posledních 26 let. Gullit se tak stal vůbec prvním nebritským trenérem, který v Anglii vyhrál velkou trofej. V lize s týmem skončil na pěkném 6. místě. Hned v další sezóně, kdy s týmem okupoval druhou příčku anglické ligy a postupoval i v pohárech, byl však po neshodě s vedením klubu náhle vyhozen a nahrazen Gianlucou Viallim, tedy hráčem, kterého právě Gullit do klubu přivedl. Předseda klubu Ken Bates krátce po Gulitově vyhazovu pronesl: „Neměl jsem rád jeho aroganci, vlastně jsem ho nikdy neměl moc v lásce.“

Krátce po konci v Chelsea se posadil na lavičku Newcastlu United a ač hned v prvním roce došel do finále FA Cupu, později i kvůli neshodám s hvězdou týmu Alanem Shearerem začal být neoblíbeným, což nakonec roku 1999 vedlo k jeho rezignaci. Až po dalších pěti letech, v roce 2004 pak usedl na lavičku Feynoordu, ale po nepovedené sezóně byl okamžitě vyhozen. Naposledy pak trénoval v sezóně 2007/08 americké LA Galaxy a ačkoliv do klubu přivedl například Davida Beckhama, vůbec se mu nedařilo a nakonec záhy skončil.

Gullit se během své kariéry i po jejím skončení často objevoval v médiích a spolukomentoval například EURO 1996, během kterého také pro stanici BBC poprvé použil výraz „sexy fotbal“, kterým označil atraktivní styl hry Portugalska. Jeho propojení s televizí trvá až dodnes, roku 2006 pomáhal stanici ITV s mistrovstvím světa v Německu a během světového šampionátu v roce 2010 spolupracoval s ESPN. Momentálně intenzivně pracuje na kampani, jež má za úkol dostat do Nizozemska a Belgie mistrovství světa roku 2018 nebo 2022.

„Ruud Gullit je světovým fotbalistou ze všech pohledů. Jednoduše umí, nebojí se pohrávat si s míčem a je na něm vidět, že si každou sekundu na trávníku užívá. Z mého pohledu jsou tohle atributy, díky kterým je možná ještě lepší, než Diego Maradona. Každopádně se směle může zařadit do společnosti hráčů jako je Pelé, Beckenbauer nebo Cruyff.“ George Best, 1990.