Roman Abramovič

Celé jméno: Roman Arkaděvič Abramovič
Datum narození: 24. října 1966 (50 let)
Místo narození: Saratov, Rusko
V klubu od roku: 2003

Milovaný a nenáviděný zároveň je někdejší vládce nejvýchodnějšího cípu ruské velmoci. Z neznámého sirotka se stal s více než třinácti miliardami dolarů třiapadesátý nejbohatší člověk světa a jeden z nejvlivnějších mužů nejrozlehlejší země světa. Vše z jeho vzestupu doposud není známé, existují pouze dohady a spekulace. Fotbal, ropa, moc. To je Roman Abramovič.

Píše se rok 1966 a 24. dne desátého měsíce roku se v jedné ze saratovských nemocnic rodí židovským rodičům malý klouček jménem Roman Arkaděvič Abramovič. Sotva okusil světlo světa, hned poznal, jak je pozemský život krutý a nelítostný. Pouhý jeden rok po jeho narození umírá na otravu krve jeho matka a jen dvě léta na to i jeho otec. Chlapce se ujímá jeho strýc a bere si ho s sebou domů do Ukhty, městečku v části Ruska nesoucí název republika Komi.

Strýc malého Romana je zaměstnán v ropném průmyslu. Zde se také poprvé jeho synovec setkává s ropou, jež mu měla jednou zajistit blahobyt. Nejprve ho však čekaly drsné podmínky ruské vojny. Tam se ale začíná dostávat do víru podnikání. Některým důstojníkům prodává ukradený benzín, což mu poskytlo nějaký ten finanční základ. Krátce po skončení vojny si bere svou první manželku, Olgu.

Začíná pracovat jako pouliční obchodník a díky finančnímu vkladu dvou tisíc rublů od manželčiných rodičů začíná pašovat zboží na černém trhu. Postupně se jeho příjmy začaly zvyšovat. Nakonec začíná obchodovat s ropou a ropnými produkty. Roku 1992 je však zatčen za krádež vládního majetku. Nic mu ovšem nebylo dokázáno a je tomu tak doposud. Ale Roman si stále nedal pokoj, za pomoci Borise Berezovského získává moc nad ropnou společností Sibnefet a mnoha dalšími podniky. Z malého sirotka se tedy stává velký oligarcha.

Jeho i mnoha dalších lidí však poznamenal nástup prezidenta Putina do funkce. Tím končí éra oligarchů i jejich moc. Abramovič však přesto nemusí smutnit. Roku 1999 byl zvolen do Státní dumy, což je dolní komora federálního sdružení ruské federace, jakožto zástupce oblasti Čukotka. O rok později je zvolen samotným gubernátorem nejvýchodnějšího cípu Ruska, kterým zůstal až do roku 2008.

Do této oblasti vložil obrovský vklad. Z vlastní kapsy obětoval zhruba 1.3 miliardy dolarů na zlepšení podmínek tamních lidí. A dosáhl svého. Životní úroveň se zvedla, zdejší školy začaly prosperovat a oblast začala lákat mnoho investorů. Lidé na Abramoviče nikdy nezapomenou a nedají na něj dopustit. Svou historii rozdělují na dvě části – tu před nástupem a po nástupu Romana. Až pod ním se podle vlastních slov lidé opět začali cítit jako lidé. Za své zásluhy dokonce dostává řád cti pro velký příspěvek v rozvoji autonomní oblasti.

Roku 2003 přichází nová investice. Abramovič kupuje v dluzích utápějící se fotbalový klub Chelsea FC a začíná do něj pumpovat pořádné dávky peněz. Obratem se mu dostává náklonnosti všech fandů, kteří se tak přidali k Čukčům, obyvatelům Čukotky, v obdivování tohoto někdejšího oligarchy. Rusova síla rostla. Dostala se až do takových mezí, že mu neuškodil ani vyhazov oblíbeného José Mourinha z klubu či rezignace na postu gubernátora Čukotky.

Osmým rokem již vládne Roman Abramovič anglické Chelsea, která už pro něj dávno není pouhou investicí. Doslova a do písmene jí propadl. Možná, že jeho popularitu u fanoušků jen umocňují zřetelné emoce, jež ho provází zápasy The Blues. Ten největší krok k oblíbenosti však učinil tím, že kapitalizoval své pohledávky a tím Chelsea prakticky oddlužil. Abychom si ale nalili čistého vína, musíme dát vzpomenout i na jeho nerozvážné kroky ve vedení klubu. Stále totiž ukazuje svou moc, bez mrknutí oka dokázal propustit již zmíněného José Mourinha nebo v poslední době Carla Ancelottiho. Tato rozhodnutí jen ukazují, kdo je skutečným pánem Blues.

Chelsea by zdaleka nebyla tam, kde teď je, nebýt Romana Abramoviče. Rozhodně by se nemohla považovat za jeden z největších evropských velkoklubů a rozhodně by nemohla každoročně konkurovat v boji o všechny poháry. Stejně tak ruská Čukotka by dnes nebyla tam, kde je, a její obyvatelé by zřejmě doposud žili v bídě a nouzi. Sice to jen umocňuje sílu peněz, ale zrovna v tomto případě jde o pozitivní dopad. Je jen na vás, ke které skupině lidí se přidáte – zda k těm, co jej v lásce nemají, nebo k těm, co na něj nedají dopustit. Fotbal, ropa, moc. To je Roman Abramovič.