Král Ossie stále v našich srdcích

Dnes je tomu na den čtyři roky, co fotbalový svět opustila legenda. Jsou tomu čtyři roky, co nenáviděný a milovaný útočník zároveň naposledy vydechl. Peter Osgood už sice není mezi námi, ale jeho jméno v myslích fandů i nadále přetrvává.

„My všichni žijeme ve stoce, ale někteří z nás vzhlédnou ke hvězdám.“ – Oscar Wilde.

Po vítězství Chelsea v anglické první divizi v sezoně 1954/55 následovalo devítileté období bez trofeje. Na Stamford Bridge byl jediný muž, který mohl pohled fanoušků opět obrátit „ke hvězdám“. Nebyl jím nikdo jiný než „Wizard of Oz“, tedy Peter Osgood. Chlapec, který povstal z ulic Windsoru, aby se stal ústřední postavou Dochertyho mančaftu na posvátném trávníku stadionu Stamford Bridge

Doc nahradil ve funkci manažera Teda Drakea. Jeho příchod přinesl do klubu svěží vítr. Chelsea začala hrát stylem, který byl založený na atraktivním fotbalu. Jádro klubu vytvořili hráči z mládežnického týmu, který počátkem šedesátých let vyhrál FA Youth Cup. Chelsea pokračovala v získávání slávy po celá šedesátá léta, ale skutečný boom přišel až s příchodem muže, kterému se přezdívalo „Král Stamford Bridge“. Jako každý dobrý král i King Ossie s sebou přinesl trofeje.

Peter Osgood odmítl Reading, hned po něm nepřijal ani nabídku na zkoušku v Arsenalu. Rozhodl se jít za svým srdcem a jeho směrovka neukazovala nikam jinam než na samotný Stamford Bridge. V roce 1964 stačila zázračnému chlapíkovi z Windsoru, který se narodil 20. února roku 1947, pětačtyřicetiminutová zkouška, aby mu byl nabídnut amatérský kontrakt s Blues za deset liber týdně. Peter neváhal a podepsal.

Svůj debut za seniorský tým si odbyl v ten samý rok v prosinci proti Workington Town v opakovaném zápase pátého kola League Cupu, když dvakrát skóroval. Za rezervu nastřílel třicet branek ve dvaceti utkáních, což vyvinulo obrovský tlak od věrných fanoušků Blues na manažera A-týmu. Rodila se legenda. „Byl to neskutečný mladík a pokaždé, když vstoupil do kabiny, bylo to jako kdyby do ní zavál čerstvý vzduch,“ vzpomíná na svého bývalého svěřence Tom Docherty – muž, který Osgooda natrvalo přesunul do seniorského kádru Chelsea. „Měl skvělé fotbalové parametry. Byl vysoký, výborný ve vzduchu a odvážný jako lev. Navíc vynikal obrovským smyslem pro humor, a to je to správné měřítko skvělého muže,“ říká Doc.

V první neúplné sezoně za Chelsea nastřílel devatenáctiletý Osgood sedm branek ve 32 zápasech. Ligový debut si odbyl proti Newcastlu United při remíze 1:1, jeho první gól v nejvyšší soutěži přišel o pár dnů později proti Sheffieldu United. Téměř okamžitě se stal miláčkem tribun na Stamford Bridge. Pro fanoušky byl osobou, která byla až zbožně idealizována. Celé desetiletí v historii Chelsea je spojeno s Ossieho jménem. V Peterově první celé sezoně Chelsea skončila na pátém místě v lize a dostala se do semifinále obou anglických pohárů. A Peter Osgood byl patřičně vidět. Skóroval proti Liverpoolu a Leedsu navzdory osobní obraně a ukázal tak část talentu právě vycházející hvězdy. Jeden z jeho nejslavnějších gólů přišel v utkání proti Burnley, kdy z hostujících hráčů udělal hadrové panáky svým úžasným šedesátimetrovým sólem.

V Evropě pomohl Ossie vyřadit italské giganty AS Řím a AC Milán, za který v té době hráli například otcové Paola Maldiniho a Carla Cudiciniho. Právě proti AC a jeho již tehdy slavné a urputné obraně se dokázal Peter Osgood prosadit. Bohužel cestu za pohárem zastavila rozjetá Barcelona.

Ve třetí sezoně za Chelsea si Osgood nešťastně zlomil nohu a stihl tak odehrát pouhých deset utkání, ve kterých nastřílel šest gólů. Nebylo náhodou, že se v tomto ročníku Chelsea vůbec nedařilo – Blues se propadli až na devatenácté místo tabulky (navzdory tomu dokráčeli až do finále FA Cupu, které však vyhrál Tottenham). Následující sezónu byl Ossie zpět a s ním i samotná Chelsea. Všechny odehrané zápasy a k tomu šestnáct branek navrch, to vše rozptýlilo obavy, že král tribun na Stamford Bridge už nebude tím mužem, na kterého byli fanoušci zvyklí. Osgood sice zraněním ztratil na rychlosti, zato ale přidal fotbalovou chytrost, odvahu a zápal do hry.

Pod Osgoodovým vedením se tým rok od roku zlepšoval – šesté, páté a třetí místo v anglické lize ve třech po sobě jdoucích ročnících budiž toho důkazem. Bylo jen otázkou času, kdy „Čaroděj ze země Oz“ pozvedne nad hlavu nějaký pohár. Ten okamžik přišel v roce 1970 a vysněnou trofejí se měl stát pohár pro vítěze FA Cupu – poprvé v historii Chelsea, patnáct let po prvním vítězství v anglické nejvyšší soutěži. Peter Osgood skóroval při cestě za trofejí v každém kole, včetně finále. Do dnešních dnů se nenašel žádný jiný hráč, který by tento úctyhodný počin napodobil. Branka ve finále je považována za jeho nejslavnější - načasovaný náběh na Cookův centr a zakončení rybičkou do sítě Leedsu. Na Ostrovech se tomuto ročníku FA Cupu přezdívá Ossie Cup.

Následující sezonu vedl King Ossie svou milovanou Chelsea v evropských bitvách v Poháru vítězů pohárů. Chelsea se prokousala až do finále, kde se utkala se šestinásobným vítězem tehdejší Ligy Mistrů Realem Madrid. Zápas skončil 1:1, Peter svojí brankou vynutil opakování finálového zápasu. V něm se splnily sny všem fanouškům Blues. Myslím, že sám král to popíše nejlépe: „V tom opakovaném utkání jsme si hodně věřili, věděli jsme, že máme velkou vůli, ale také schopnosti na to, abychom je porazili. Náš John Dempsey dal rychle první branku, další vymyslel Tommy Baldwin. Zakřičel na mě a šli jsme ještě s dalšími dvěma hráči na jejich bránu. Přehodil jsem si balon z jedné nohy na druhou a za vápnem vypálil. Trefil jsme přesně spodní růžek brány. Byl to báječný gól. Pravda, že branky ve finále jsem dávat uměl,“ smál se Osgood.

Svá slova potvrdil v roce 1972, když vstřelil branku ve finále anglického poháru proti Stoke City. Ani ta však nezabránila soupeři, aby dopřál Blues tři vítězná finále ve třech sezonách za sebou. Prohráli jsme 2:1. To byl na delší dobu konec éry, ve které se Chelsea prezentovala pohledným fotbalem, elegancí a v neposlední řadě vyhranými trofejemi. Manažer Dave Sexton, který Blues trénoval od roku 1967 se dostal do sporu s hvězdami klubu. Charlie Cooke, Alan Hudson a milovaný Peter Osgood byli prodáni, po nich následovali další. Osgood odešel v roce 1974, hned následující sezonu Chelsea spadla o soutěž níž. Už nikdy to nebyla ta samá Chelsea.

Osgood přestoupil za 275 tisíc liber do Southamtponu, kde strávil tři roky. Než definitivně pověsil kopačky na hřebík, odskočil si na jednu sezonu do zámoří a také se stihl po čtyřech letech vyhnanství vrátit do klubu svého srdce.

Ačkoliv jinde byl králem, ve anglické reprezentaci mu pšenka nekvetla. Tehdejší manažer Alf Ramsey neměl pochopení pro jeho životní styl playboye, a tak ho záměrně ve svých výběrech opomíjel. V důsledku toho si Osgood připsal na své konto pouze čtyři reprezentační starty, skórovat se mu nepodařilo. Debut si odbyl proti Belgii v roce 1970 při vítězství 3:1. Byl také členem výběru, který se účastnil mistrovství světa v témže roku, kde si připsal dva starty jako střídající hráč proti Československu a Rumunsku.

V devadesátých letech byl stejně jako spousta bývalých hráčů Blues „perzekuován“ Kenem Batesem za kritiku vedení. Omilostněn byl až v Abramovičově éře a mohl se tak vrátit na své právoplatné místo – křeslo krále. Peter Osgood vydal v roce 2002 autografii (napsali ji staří známí Martin King a Martin Knight). O dva roky později si zahrál ve filmu Fotbalová fabrika, který pojednává o chuligánech Chelsea.

Peter Leslie Osgood zemřel 1. března roku 2006 ve věku 59 let na srdeční infarkt. Jeho popel byl uložen pod značku pokutového kopu u Shed End of Stamford Bridge.

Peter Osgood odehrál za Chelsea 380 utkání (z toho jen čtyřikrát jako střídající hráč) a vstřelil za ni 150 branek. Král Ossie se zrodil, vyrostl, ukončil svou kariéru a byl pochován na Stamford Bridge.

Stand up for Peter Osgood:

From out of the Shed there rose a young star
Scoring goals past Pat Jennings from near and from far
And Chelsea won, like we all knew they would
And the star of that great team was Peter Osgood.
Osgood, Osgood, Osgood, Osgood,
Born as the King of Stamford Bridge

Georgewon