Pohled do historie - léta 1983 až 1989

Léto roku 1983 se v celé historii Chelsea stalo naprosto zlomovým okamžikem. Kouč John Neal posílil kádr o několik hráčů, kteří se postarali o rychlý zvrat událostí a týmu se jakoby mávnutím kouzelného proutku začalo znovu dařit. Mezi těmito posilami byli například útočník Kerry Dixon z Readingu, křídelník Pat Nevin z Clyne, záložník Nigel Spackman z Bournemouthu či brankář Eddie Niedzwiecki z Wrexhamu. K týmu se navíc přidal i John Hollins, jenž se později stal trenérem. Velice zajímavé je, že za všechny tyto posily Blues utratili pouhých 500 000 liber. Dixon vytvořil naprosto skvělou útočnou dvojici s Davidem Speediem a společně s Nevinem nastříleli v následujících třech letech téměř 200 gólů! Nová úspěšná éra Chelsea začala sezónou 1983/1984, hned v prvním zápase si modří stylově poradili s Derby County v poměru 5:0. Jako další zajímavé výsledky připomeňme například vítězství 5:3 nad Fulhamem, 4:0 nad Newcastlem či 5:0 s Leedsem. Útočník Dixon nastřílel ve všech soutěžích 36 branek a navždy se tak zapsal do historie Blues – vždyť více gólů v jedné sezóně dali jen legendární Jimmy Greaves a Bobby Tambling. Chelsea vcelku s přehledem vyhrála druhou ligu a mohla se těšit na postup do nejvyšší anglické soutěže. Když v posledním zápase zvítězila na hřišti Grimsby Town, přišlo ji podpořit neuvěřitelných 10 000 fanoušků!

Chelsea si návrat mezi elitu opravdu užívala a hned v první sezóně skončila na slušném 6. místě. Navíc sahala i po zisku ligového poháru, její cestu však v semifinále překřížil Sunderland. To se zřejmě nelíbilo fanouškům Blues, kteří po skončení odvetného zápasu vtrhli na hřiště a násilnosti poté pokračovaly i v ulicích. Trenér Neal byl každopádně na konci sezóny nucen s trénováním skončit, jelikož jej provázely zdravotní problémy. Nahrazen byl již zmiňovaným Johnem Hollinsem.

Pod novým trenérem se týmu velice dařilo, Chelsea dokonce sahala po ligovém titulu. Ještě v únoru byli Hollinsovi svěřenci na prvním místě tabulky, poté se však zranil Dixon s brankářem Niedzwieckim a na hře Blues se to okamžitě projevilo. Tým postihla výsledková mizérie, která vyvrcholila obdobím okolo Velikonoc, ve kterém Chelsea inkasovala deset branek během dvou zápasů. Modří přesto nic nevzdali a výhrami nad Manchesterem United a West Hamem se do boje o ligový primát vrátili. Pět zápasů před koncem sezóny byli Blues na druhém místě, tři body za Liverpoolem. Z těchto pěti utkání však vydolovali jen jeden jediný bod, což je nakonec odsunulo až na 6. příčku.

Následující sezóna jakoby nechala vzpomenout na krizi před rokem 1983, Chelsea skončila až čtrnáctá a kouč Hollins měl spory s několika hráči. Ty vyvrcholily prodejem Speedieho a Spackmana. Tento tah však týmu rozhodně neprospěl a hned další sezónu se potácel v sestupové zóně. Hollins byl proto na začátku března vyhozen a jeho nástupcem se stal Bobby Campbell. Ten už ale zpackanou sezónu zachránit nedokázal a Chelsea po prohře s Middlesbrough sestoupila do druhé ligy. V tomto zápase o sobě znovu dali vědět chuligáni, kteří po ukončení duelu vtrhli na hřiště a zapříčinili tak, že stadion Stamford Bridge byl pro diváky po prvních šest domácích utkání následující sezóny uzavřen. Ačkoliv Chelsea nezačala další ročník dobře, nakonec se radovala z prvního místa a rychlého návratu do nejvyšší divize. V sezóně získala 99 bodů, druhý Manchester City měl hned o 17 bodů méně.