Zavřete oči, Eidur odchází

Potom, co se začalo spekulovat o příchodu Ballacka, mohli jsme už Gudjohnsenovi začít organizovat večírek na rozloučenou. Fanoušci Chelsea však stále doufali. Eidur totiž jako jeden z mála přežil změny v klubu a pořád symbolizoval tu „starou" Chelsea.

VEZMĚTE TENTO NEKROLOG JAKO CITOVĚ ZABARVENOU VZPOMÍNKU NA HRÁČE, KTERÝ NÁM BUDE VELICE CHYBĚT.

Když přišel do Chelsea, nikdo od něho vlastně moc nečekal. V 19 letech se zmrzačil v zápase proti Irsku. S fotbalem mohl skončit, jeho kluboví doktoři z PSV Eindhoven málem nepočítali s jeho uzdravením. A tak se odporoučel zpátky na Island. Na chladný ostrov, kde se tento chladnokrevný útočník v roce 1978 narodil. Zpátky do Anglie ho přivedli funkcionáři Boltonu Wanderers, kde Islanďan nesekal moc dobroty.

V roce 2000 přestoupil do Chelsea. Kdo viděl jeho první zápas proti Manchesteru United, pamatuje si vysokého blonďáka,  mírně nesmělého, který vypadal, že zrovna odložil dudlík. V tu chvíli se začala psát historie NAŠEHO Eidura, která by byla nejlepší, kdyby nikdy neskončila…

Vytvořil dvojici s Jimmem Hasselbainkem a přiznejme, že do teď i s hvězdnými útočníky Chelsea lepší dvojici nenašla. Přezdívalo se jim „Ebony and Ivory"- Eben a slonovina, z proslulého dua tvořil Smari tu chladnější půlku. Pak však přišly problémy, Eidur se zranil, začal sázet a přítelkyně odjela. Ze všeho se ale dostal. A navíc Chelsea ho nezklamala jako se tomu stalo v Nizozemském Království v případě PSV.

Gudjohnsen ale ukázal svou velkou vůli, ze všeho nepěkného se vyškrábal a byl svému týmu naoplátku velice prospěšný. Dá se říci, že v Chelsea jakoby dospěl. Přežil velký odliv hráčů při příchodu Abramoviče a postavil se do čela týmu.

Jak sám říkal, snažil se tvořit domáckou atmosféru v šatně pro nově příchozí. To, co předtím tak pomáhalo jemu. Stal se důležitou částí osy týmu. Jestliže se říká, že Lampard je srdcař, dá se říci, že Eidur pro tým i dýchal. I když ho Mourinho nestavěl, nikdy nenadával, nikdy si nestěžoval. Jako úředně nejstarší vyjma Johna Terryho se stal nepostradatelným článkem.

V minulé sezóně byl na postu druhého útočníka a s Drogbou měl dobrý kamarádský i sehraný vztah. Kežman prostě moc nezapadl. Pak se ale vrátil Crespo a na hrotu bylo přecpáno. A tak si ho Portugalec přeškoloval na ofenzivního středopolaře. Eidur ukázal naprosto neuvěřitelný přehled o hře a svými přihrávkami mnohokrát předčil i Lamparda. Když Drogba odjel na Mistrovství Afriky nebyl žádný problém. Eidur pouze ze středu během hry vyběhl dopředu…

Gudjohnsen do novin prohlásil, že se cítí jako záložník a že s touto rekvalifikací nemá problém. Mourinho ale asi měl. Naprosto nepochopitelně se začal shánět po Ballackovi a Eidura přestal stavět. V posledních zápasech sezóny nebyl Smari ani na lavičce. A tak už bylo více méně jasné, že jeho dlouhé šestileté angažmá u modrých se blíží ke konci.

Se svým agentem, což je jeho otec, však promlouval o nové smlouvě a diskutoval i s klubem. Všichni fanoušci marně doufali. Pak přišla odstrašující zpráva, že o Gudjohnsena má zájem Barcelona (no, možná ještě lepší než ty kachny okolo Manchesteru United)…

Ale není divu, že Eidur odešel.  Šel do lepšího klubu, kde bude za hvězdu a bude hrát a šel do tepla k moři. Já a i ostatní fans Chelsea si budou vždycky pamatovat naši 22 s zabijáckým úsměvem a s tím chichotem, jako když dal gól proti Leedsu. Zapomeneme na to někdy? Lampardova královská přihrávka a ještě více ohromující nůžky vysokého blonďáka? Jestliže můžu mluvit za sebe, tak já na to NIKDY nezapomenu…

Nezapomenu na jeho zamyšlený pohled, na ohníčky v očích, které mu tam poskakovaly, když oslavoval gól, jak svůj tak spoluhráčův. To rozpřáhnutí rukou a výraz, že je to hračka. Byl to jeden z mála našich současných hráčů, který hrál opravdu pro tým. Nedokážu si představit, že na začátku sezóny nevyběhne číslo 22 a v tom dresu, vysoký, smrtící útočník, který když má náladu, tak se mu stačí podívat a zeď při přímém kopu před ním sama uhýbá. A hlavně nezapomenu na jednu věc, na představování hráčů. Fotbalisté měli za úkol říct jméno a post. A tenhle hráč vždycky přiběhl a řekl: „Eidur Gudjohnsen, striker for the mighty Blues."

Už jsou zveřejněné fotky Smariho v drese Barcy, Ronaldinho už se těší na nového spoluhráče, pro mě to však zůstane stále stejné. S Eidurem odešla kus staré, dobré Chelsea a i půlka mého osobního modrého srdce. S rozpůleným srdcem se ale žít nedá, a proto pro mě Eidur vždy zůstane útočníkem pro mocně modré. Anebo se spíš nedokáži smířit s tím, že tento úžasný hráč, je už pryč…

TADY KONČÍ POSLEDNÍ VZPOMÍNKA NA EIDURA SMARIHO GUDJOHNSENA, KTERÝ ODEHRÁL 263 ZÁPASŮ A VSTŘELIL 78 GÓLŮ.

Komentáře

K tomuto článku není možné vkládat komentáře.