Chelsea 1 Liverpool 2

Ehm…co více dodat? Náš sen o doubleu se rozplynul. Liverpool byl v první části jasně lepší. Ale pak měli navrch Blues. Jestliže příští rok v semifinále jakéhokoli poháru znovu vyfasujeme Liverpool, tak se svět zbláznil…

První poločas a Chelsea? Cha! Škoda mluvit! To, co Blues předvedli, by v klidu přejeli elévové z Dolní Lhoty. No, říci předvedli, je docela dost nadsázka. Blues se vlastně nedostali k šestnáctce, pokud nepočítáme vybojovanou hlavu Drogby, míč předal Crespovi, kterého odzbrojil Finnan. Studená sprcha přišla velice brzo.

Terry šlapákem atakoval Garcíu u našeho velkého vápna. Riise s Gerrardem si tedy postavili míč k přímému volnému kopu, zkušeně postrkováním míče rozhodili hráče a Riise vypálil. Rozhozený Lampard a i Ferreira trochu uskočili stranou a míč zapadl přímo do sítě. To ale nebylo to nejhorší, největší můrou bylo, že Blues na to nedokázali nijak odpovědět. Takto bezzubý výkon, který protáhli i do začátku druhého poločasu, by nepodal ani důchodce, který už si podesáté koupil protézu, protože žádná mu na zubech, i s pomocí super extra lepícího speciálního lepidla, nedrží.

O sestavě, kterou dnes vyslal Mourinho do boje, bychom také mohli popsat stohy papírů. V bránce Cudicini (kdo řekne, že Čech by oba góly chytil, je imbecil), obrana standardní, záloha Makelele, Essien, Lampard taktéž. Ale Ferreira v záloze? Chtěl snad Mourinho zkusit jak se mu tam bude dařit? A přitom mít tři špičková křídla na lavičce + jedno na kanapi doma? Nebo chtěl snad zdvojit obranu na pravé straně? (To se stejně nepovedlo). Každopádně, asi nikdo nepochopil, co tím básník chtěl říct.

Do útoku se postavili Drogba s Crespem. O poločase přišel Robben- odporoučel se Asier Del Horno. V 62. minutě přispěchali s ofenzivní pomocí Cole a Duff. Klidili se Gérémi a Crespo.

Na rozdíl od nás, liverpoolští vždy věděli jak do útoku. Tak 90% jejich ofenzívy šlo touto cestou: Blues ztratí míč na polovině soupeře, Reina vykopává na vysokého a vyhublého Crouche uprostřed (je to děsivé, měří 198 cm a má 75 kg! dres na něm úplně visí!), ten sklepává doprava na Kewella. Ten se probíjí dopředu a co na tom, že tam máme vlastně dva pravé obránce. Pak se hra rychle přenese na druhou stranu, kde je stahlá levá strana + Gerrard a to Del Horno neuběhá.

Přesně tímto, zdánlivě jednoduchým způsobem vznikala většina akcí. Luis Garcia se pro dnešek postavil vedle Crouche (kdybychom to vzali fyzicky, tak to vypadá velice vtipně, García by byl Peterovi tak do pasu. Ale berme to pozičně) a díky tomu se dostával do velice výhodných pozic. Několik 100% šancí spálil. V 53. minutě se ale dostal do své oblíbené pozice. Jestliže se říká, že Henryho místo je nalevo u rohu šestnáctky, Garciovo je napravo, tak třicet metrů od brány. Už stačí jen získat míč, který mu naše dezorientovaná obrana poskytla, a rozběhnout se vstříc brance. Pak nártem vystřelit a krásným obloučkem trefit branku. Co je posledním bodem? Přece ocucání prstu! Luis snad ještě nikdy na toto gesto nezapomněl.

No, a my jsme byli tam, kam i císař pán chodil pěšky. Od už zmiňovaného střídání, kdy přišli reprezentanti Britských ostrovů, se náš tlak ale výrazně zvětšil a vlastně jsme Reds nepustili skoro ke hře. V 72. minutě po obrovitánské chybě Nora Riiseho útočník Drogba upravil na 2:1. Stále jsme tlačili, přišla šance Robbena, jeho střelu zblízka si ale Reina pohlídal. Liverpool byl pod našim tlakem a hráči z toho byli skoro stejně rudí, jako jejich dresy. Rozhodčí nastavil pět minut. Byli to děsivé nervy. Zbývala poslední minuta, a Joe Cole měl míč na kopačce. Mohl být vynášen do nebes, jeho čas však asi přijde později. Anebo nepřijde vůbec. Nemá cenu na něj nadávat, ten si teď rve vlasy. Joe Cole stál sám proti Reinovi, ten si vyběhl, aby mu zmenšil úhel. Joe však neudržel chladnou hlavou a pecku vypálil nad bránu. Za třicet sekund se pískal konec zápasu.

Škoda, za své snažení v posledních třiceti minutách bychom si prodloužení asi zasloužili. Ale to je právě ono. Hráči a hlavně Mourinho si už konečně musejí uvědomit, že fotbal se hraje 90. minut a ne posledních třicet, kdy najednou Blues cítí, že zvoní na problém. Sen se rozplynul, možná je to dobře. Asi je načase si uvědomit, že semifinále s Liverpoolem nebudou brnkačka…

Komentáře

K tomuto článku není možné vkládat komentáře.