Jak José k triumfu přišel

José Mario Santos Mourinho Félix. Jméno, při kterém jde mráz po zádech. Odpůrci Chelsea ho nenávidí, fanoušci Blues ho milují. Ano, to je on – velký šéf, jedinečný, jak o sobě říká.

Už v patnácti letech se JOSÉ MOURINHO zajímal o trenérské umění. Jeho specialitou byl především fyzický trénink, jak potvrdil jeho otec Félix, který trénoval Victorii Setúbal. José pro svého otce detailně zpracovával příští soupeře, v dokumentu nezapomněl napsat podrobnou taktiku soupeře, rozestavení, detailně popsaného každého hráče a doporučení, jaký styl by mohl na rivala platit.

Jeho otec později už jen naslouchal jeho radám, které vždy fungovaly. Félix Mourinho proto Josému doporučil, aby se přihlásil na trenérskou stáž do Velké Británie, kde mohl těžit například ze zkušenosti skotského kouče Andyho Roxburgha.

V průběhu tréninku jsem byl jako asistent loajální, ale doma jsem nadával

Po stáži si Mourinha jako tlumočníka vybral do Sportingu Lisabon legendární trenér Bobby Robson. Ten si portugalského kolegu zamiloval natolik, že si ho vzal s sebou do FC Porta a o tři roky později do FC Barcelony, kde se z Josého stal už asistent trenéra. I když později musel Bobby Robson Barcu opustit, Mourinho zůstal. Do katalánského klubu nastoupil jeho „druhý učitel“ Luis van Gaal, od kterého se naučil, jak důležitá je pro mužstvo defenziva. Později však José nemohl unést pozici druhého v řadě a chtěl se stát hlavním trenérem. „V průběhu tréninku jsem byl loajální, ale jakmile jsem přišel domů, začal jsem nadávat na to, co všechno bych udělal jinak. Častokrát to musela poslouchat i manželka,“ směje se úspěšný portugalský kormidelník.

Proto se rozhodl odejít. V roce 2000 se vrátil zpět do Portugalska a stal se hlavním trenérem Benfiky Lisabon, kde hned na první tiskové konferenci bouchl do stolu a prohlásil: „A teď nás nechte pracovat!“

Jenže přišlo zklamání. U týmu vydržel pouze jedenáct utkání, z toho šestkrát zvítězil, a klub mu odmítl prodloužit smlouvu. Musel se odporoučet a hledat nové angažmá. To našel záhy. Stěhoval se do průměrného celku Uniao Leiria, který později přivedl do horních pater tabulky.

Chelsea má top hráče a – promiňte, jestli jsem arogantní – má i top trenéra

V roce 2002 zaujal šéfy FC Porta, kteří si vzpomněli na svého bývalého asistenta. Obě strany se dohodly velice rychle za podmínky, že José provětrá hráčský kádr. Odešlo a přišlo spoustu hráčů. „Musel jsem to udělat, ke své práci potřebuji jen vítězné typy,“ řekl a uspěl. Během svého působení v Portu vyhrál Portugalský pohár, dva mistrovské tituly, Pohár UEFA a Ligu mistrů. Když ve finále LM porazilo Porto Monako 3:0, José se ani s hráči na hřišti moc dlouho neradoval, ihned sundal medaili z krku a utíkal za svojí rodinou. Tenkrát se psalo, že z úspěchu nemá radost, jenže Josému před finále hrozil anonym smrtí.

Na to však chtěl Mourinho rychle zapomenout. Netrvalo dlouho a stěhoval se do Londýna, stal se novým koučem a manažerem Chelsea FC. „Měl jsem spoustu nabídek, ale Chelsea byla nejkonkrétnější,“ přiznal muž, o něhož měly zájem přední kluby ze Španělska, Itálie a Anglie.

José se v Chelsea zpočátku bál kritiků, že po jednom neúspěchu ho začnou odsuzovat. „Přeci jen nemám za sebou tak úspěšnou hráčskou kariéru jako ostatní. Přesto si ale myslím, že jsem jedinečný na svém místě,“ šokoval veřejnost svými výroky. „Chelsea má top hráče a – promiňte, jestli jsem arogantní – nyní má i top trenéra.“

Chtěl jsem, aby si fanoušci vylili zlobu na mně a mé svěřence pak ušetřili

Právě tehdy ho nepřátelé Chelsea začali nenávidět. „Prosím nenazývejte mě arogantním, ale jsem evropský šampion a myslím, že jsem jednička,“ přitopil pod kotlem. Anglická média hned měla zaplněné titulní strany a Mourinho se rázem ještě více proslavil.

José Mourinho nejenže umí perfektně číst soupeřovu hru, ale navíc umí rivala psychicky odrovnat. Aby zajistil Chelsea úspěch, vyvoval několik kauz. Třeba obvinil Alexe Fergusona a Franka Rijkaarda z ovlivňování rozhodčích. Tímto způsobem snížil tlak na mužstvo a vzal ho na sebe.

V podobném duchu se nese i příhoda z roku 2003. Tehdy přijel José s Portem na stadion Benfiky. „Před utkáním jsem se procházel po trávníku. Osmdesát tisíc fanoušků na mě pískalo, připadal jsem si jako nejdůležitější člověk na světě. Fanoušci si na mně vylili zlobu a mé svěřence pak ušetřili. A to bylo důležité,“ vysvětluje.

Josému Mourinhovi se v současné době nemůže rovnat žádný trenér

Proto José Mourinho s Chelsea v loňské sezoně porážel jeden tým za druhým. V čem tkví úspěšnost? Skvěle propracovaná defenziva s rychlým přechodem do ofenzivy. Stačí zmínit loňský osmifinálový duel v Lize mistrů s Barcelonou. Na Nou Campu Chelsea doslova vybetonovala porážku 1:2. Mourinho totiž o síle Barcelony věděl. Kdyby Chelsea otevřela hru, mohlo by se jí to stát osudným. Odveta, to byl úplně jiný zápas. Chelsea se do Barcy opřela opravdu bravurně a už po dvaceti minutách vyhrávala 3:0. Po dramatickém boji postoupila Chelsea do čtvrtfinále po výhře 4:2.

Chelsea vypadla v LM až v semifinále s Liverpoolem (0:0, 0:1). Zato v Premier League dominovala a po padesáti letech získala mistrovský titul.

Co dodat? Možná mluví arogantně, ale sklízí úspěchy. Josému Mourinhovi se prostě v současné době nemůže rovnat žádný trenér. On je prostě „special one“!

José Mourinho
V klubu od: 02.06. 2004
Předchozí týmy: Benfica, Uniao Leiria, FC Porto
Úspěchy:

2002–2003; FC Porto - Pohár UEFA, portugalský pohár, mistr Portugalska

2003–2004; FC Porto - Liga mistrů, mistr Portugalska
2004–2005; Chelsea – Carling Cup, mistr Anglie.

Komentáře

reklama
K tomuto článku není možné vkládat komentáře.