Fulham 0:2 Chelsea

Stanice metra Fulham Broadway dnes praskala ve švech, nebo? souboj o tři body si mezi sebou rozdali kluby, které se perou o nové fanoušky, kteří se narodí v malebných (nicméně poslední dobou) zbohatlických čtvrtí Fulham and Chelsea…

Traduje se, že když někdo kopne dlouhý balón z Craven Cottage, míč skončí v řece Temži. Perníková chaloupka hráčů Fulhamu nám tentokráte dala tři body, i když Blues se museli hodně nadřít. José Mourinho je údajně dobrý kamarád s trenérem Chrisem Colemenem (není divu, nepotřebují ani telefon, mohou na sebe hulákat přes Fulham Road).

Poněkud více než šokující byl pohled na Johna Terryho, který neš?astně seděl na tribuně a fandil svým bratrům na hřišti. Jestli si někdo z Vás vzpomíná na jeden zápas s Manchesterem United na naší půdě, kdy ještě Blues vedl Ranieri a hrál mistr Zola a třeba Petit, tak si nezahrál ani John ani Rio Ferdinand, a pořvávali na sebe celý zápas ze střídačky na střídačku a pořád se smáli. Tak přesně tak to dneska nebylo…

Kapitán spíš vypadal, že se za chvíli rozbrečí a není divu, když viděl výkon svých spoluhráčů. Nehrál ani Boulahrouz, takže naše velice originální čtveřice (obzvláště jednoho stopera si povšimněte) Gérémi – Ferreira – Carvalho – A. Cole, měla co dělat. Možná, že si Mourinho uvědomil, že Gallas chybí (mimochodem ten dneska poprvé skóroval ve svém novém dresu).

Chelsea se dlouho prokousávala organizovaným blokem hráčů Fulhamu. Mladý anglický reprezentant Wayne Routledge, který je zde na hostování ze severo – londýnského klubu Tottenhamu, párkrát zazlobil po straně, ale většinu akcí měli domácí po standardních situacích. Největší šanci měl Diop, kdy ve vápně v záklonu hlavičkoval těsně mimo Čechovu bránu.

Nejlepší muž zápasu byl jednoznačně znovuzrozený Frank Lampard – vypadá to, že absence Michaela Ballacka mu paradoxně prospěla. Kromě začátku druhé půle naše záloha jasně dominovala, Claude byl stejně jistý jako vždy a Essien, ač nehrál tak výborně jako v minulých zápasech, si odehrál své a vybojoval spoustu míčů. Arjen Robben se jako volný hráč proplétal mezi Drogbou a Shevou tak často, že ani on nemohl vědět, kde to tedy vlastně hraje.

Útočná dvojice hrála jak už jsme zvyklí – Didier bojoval a často sklepával míče do druhé vlny, z čehož mimochodem padl i druhý gól, zato Andrej se stále hledá. Na poslední chvíli utvořená obrana v tomto složení hrála snad poprvé a bylo to vidět, hlavně při standardních situacích měla Chelsea problémy. Po krajích to nebylo ono, Geremi často ztrácel míče a Ashley je na tom podobně jako Sheva.

Do hry se dostal Salomon kalou a ten zázračný mladík nám zařídil penaltu, kdy musel při jeho průniku rukou zasahovat bránící hráč z Fulhamu. Penalta to byla sporná, ale rozhodčí Halsey desítku odpískal. Takže se píše 73. minuta a dnešní kapitán Frank Lampard proměňuje penaltu a Chelsea se dostává do vedení. Za tři minuty za velkého bučení domácích odchází Andrej Ševčenko. A za minuty čtyři se stará dobrá spolupráce Lampard – Drogba postarala o druhý gól… Frankie si skvěle nabíhá, Didier sklepává na hranici vápna a Lamps technicky po zemi k tyči proměňuje gólovou šanci.

Vyhráli jsme 2:0 a čtvr? Fulham má nového krále. Tedy spíše královnu – Chelsea.

Fulham 0:2 Chelsea
Stadion: Craven Cottage (24290 diváků)
Branky: 72. z pen. a 77. Lampard
Žluté karty: Volz, Queudrue – Carvalho

Fulham (4–5–1): Niemi; Rosenior, Knight ©, Pearce, Queudrue; Volz, Diop, Brown, Bocanegra (Helguson 76), Routledge; John (McBride 76).

Chelsea (4–3–3): Cech; Gérémi, Ferreira, Carvalho, A Cole; Essien, Makelele; Lampard © (Bridge 90); Drogba, Shevchenko (Mikel 76), Robben (Kalou 56).

Komentáře

K tomuto článku není možné vkládat komentáře.